Jak na předpověď počasí na treku bez technologií

Představ si, že jsi druhý den někde na hřebenovce, kilometry od nejbližší civilizace. Telefon bez signálu, skoro vybitá baterka a těžké mraky na nebi začínají podezřele měnit barvu. Co teď? Měl bys to risknout a pokračovat dál nebo se dát raději na ústup někam do bezpečí?

Co se dočteš dál:

• tipy na to, co udělat ještě doma před samotným trekem,
• varovné signály přírody,
  
• jak ti mohou napovědět zvířata. 

Co udělat, když máš ještě signál

Počasí si vždy zkontroluj ještě předtím, než na samotný trek vyrazíš. Pokud jsi na delším treku, samozřejmě je dobré počasí kontrolovat průběžně. Když víš, že během trasy signál ztratíš, zjisti si, na jakém místě se to přibližně nastane. Počasí pak zkontroluj těsně předtím, než na určité místo dojdeš, abys měl co nejvíc aktuální informace. Pojďme se teď podívat na to, co je dobré si zjistit, když jsi ještě doma nebo někde v bezpečném zázemí.

1) Proudění

Pro každé pohoří na světě je typické určité proudění, tedy směr ze kterého tam nejčastěji proudí vlhkost, oblačnost a atmosférické fronty. Pokud nebudeš vědět, ze kterého směru fronta nejpravděpodobněji může přijít, hrozí riziko, že se v terénu budeš dívat špatným směrem a včas nezaregistruješ změny.

V mírném pásmu severní polokoule (tedy např. v Alpách, Tatrách či Karpatech) dominuje tzv. západní a severozápadní proudění. To znamená, že drtivá většina tlakových níží (neboli cyklón) a studených front postupuje od Atlantiku. Když se tedy pohybuješ po hřebenech těchto hor, měl bys sledovat především právě západní a severozápadní stranu. S tím souvisí pojem tlaková níže, což je oblast se sníženým tlakem vzduchu (tlak je v centru nižší než v jejím okolí), což pak přináší nestabilní počasí, obvykle oblačnost, silnější vítr a srážky.

Mapa Evropy, pro kterou je charakteristické západní proudění vzduchu.

Pokud vyrazíš na trek spíš někam do středomoří (třeba oblast Balkánu) tvá pozornost by měla směřovat jiným směrem. Často zde totiž dochází k tzv. janovské cykloně, kdy se tlakové níže tvoří nad Středozemním mořem a přinášejí srážky od jihu či jihozápadu.

Než tedy vůbec vyrazíš na vybraný trek, je dobré si zjistit, odkud tam nejčastěji přichází špatné počasí. Pak budeš vědět, jakou světovou stranu nejvíce sledovat.

2) Mapa

Z topografické mapy dokážeš vyčíst nejen turistické značky a vrstevnice, ale i to, jak bude pohoří pravděpodobně měnit proudění vzduchu. Vzduch se totiž v tomhle chová stejně jako tekutina. Teče kolem překážky, hromadí se před ní a v úzkých místech nabírá na rychlosti. 

V momentě, kdy vlhký vzduch narazí na horský masiv z převládajícího směru proudění (např. severní svahy Alp), stoupá vzhůru. Vzduch se při stoupání ochlazuje, vlhkost kondenzuje a tím dochází k tvorbě mraků a intenzivních srážek. Naopak na druhé straně masivu, kde je závětří, vzduch klesá, otepluje se a oblačnost se rozpouští. 

No a co to znamená? Pokud plánuješ trasu po návětrné straně hor, musíš počítat s tím, že tam bude pršet dřív, déle a intenzivněji. Pokud vidíš, že se počasí kazí, a máš tu možnost, závětrná strana hor ti poskytne víc bezpečí.

V mapě se taky podívej na to, kde se široká údolí zúžují a jestli tam jsou sedla třeba mezi dvěma vysokými vrcholy. Když se větší objem pohybujícího se vzduchu musí vejít do zúženého prostoru, jeho rychlost se znatelně zvýší. Pokud tedy na mapě vidíš úzké sedlo orientované na směr větru, v místě bude foukat až dvojnásobnou rychlostí než v otevřeném terénu. Nikdy tedy v takových místech nekempuj, pokud se blíží fronta.

3) Co si zapamatovat

Pořádně si nastuduj mapu a pokud víš, kde signál ztratíš, zkus si před takovým místem zapamatovat aktuální stav počasí v aplikaci. Nejlepší je se podívat na synoptickou mapu Evropy s tlakovými poli a frontami (např. na portálu ČHMÚ nebo podobné aplikace, pokud jsi někde v zahraničí). Zaměř se přitom na tyto faktory:

• Kde jsou středy tlakových níží a výší: Pokud vidíš, že se např. nad Britskými ostrovy nachází hluboká tlaková níže a nad Ukrajinou výrazná výše, vzduch mezi nimi bude proudit od jihu.
• Poloha a rychlost studené fronty: Studená fronta je na mapě značená modrou čárou s trojúhelníčky. Podívej se, jak daleko se od vybraného pohoří nachází a jakou rychlostí se pohybuje (většinou to bývá kolem 30 až 50 km/h). Pokud je tedy ráno 300 km daleko na západ, její příchod můžeš očekávat v pozdních odpoledních hodinách nebo večer.
• Izobary: Izobary jsou čáry spojující místa se stejným tlakem. Čím blíže jsou na mapě u sebe, tím větší je rozdíl tlaků na malé vzdálenosti a tím silnější vítr bude v celém regionu foukat.

Pokud by tě zajímaly tipy na spolehlivé aplikace k předpovědi počasí (a nejen to), klikni ZDE.

Čtení oblohy

V případě, kdy nemáš k dispozici žádnou technologii, která by ti poskytla aktuální informace o počasí, je obloha tím nejdůležitějším zdrojem informací. Konkrétně mraky ti toho mohou hodně prozradit. Buď můžeš zpozorovat tvořící se bouřku lokálně, nebo frontu, která se k tobě blíží z dálky. Ptáš se, jak vůbec poznáš, že se bouřka rodí přímo na tebou? Často se k tomu dochází kombinací letního slunečního žáru a mechanického vytlačování vlhkého vzduchu po svazích hor nahoru. Existuje několik typů mraků, podle kterých se dá vyčíst, že se bouřka tvoří lokálně. 

Mezi první patří tzv. Cumulus humilis. Jde o malé, ploché mráčky s ostře ohraničenou spodní hranou, které značí, že atmosféra je stabilní a že ve výškách je suchý vzduch. Pokud však dojde k destabilizaci atmosféry, tyto mraky začnou měnit svůj tvar. Začnou bobtnat do výšky a v tu chvíli se změní v Cumulus congestus. Sleduj hlavně spodek mraků. Pokud začíná postupně tmavnout, znamená to, že je již mrak tak vysoký a hustý, že skrz něj neprochází sluneční světlo. Vzduch v něm stoupá opravdu rychle, kondenzace nabírá na obrátkách a mrak se plní vodou.

Jak pak postupovat? Použij jednoduché vizuální srovnání. Vyber si na obloze jeden rostoucí mrak a sleduj ho po dobu 5 až 10 minut. Pokud se mrak posouvá po obloze horizontálně (tedy po větru) rychleji, než jak roste do výšky, jsi s nejvyšší pravděpodobností v bezpečí. Pokud ale mrak roste kolmo vzhůru rychleji než do šířky, je třeba se mít na pozoru. V takovém momentě je totiž energie v atmosféře obrovská a do dvou hodin nejspíš dojde k dešti či bouřce. 

Kritický je pak mrak ve tvaru kovadliny. Ten se tvoří v případě, kdy stoupající poud vzduchu narazí na neviditelný strop stabilnějšího vzduchu ve stratosféře. Pak už mrak nemůže růst výš, a tak se začne rozlévat do stran. Pokud takový úkaz spatříš okolo 5 až 10 km o sebe, zbývají ti minuty na vyhledání úkrytu. 

Pokud se bavíme o již vzniklé frontě jdoucí tvým směrem, poznáš ji následovně. Představ si dokonale čisté, modré nebe, kdy ale přímo nad hřebeny nebo jinými vrcholy visí mraky. Jde o tzv. kumuly čočkovité (Altocumulus lenticularis). Tyhle typy mraků vypadají, jakoby se vůbec nehýbaly a stojí na místě, i když na vrcholu je třeba vichřice. Takový mrak vzniká, když silné proudění vzduchu narazí na nějakou překážku (v tomto případě hory) a za ní se vytvoří takzvané vlnové proudění. To vyžene vzduch do výšky, kde zkondenzuje, vytvoří mrak, a jakmile vzduch klesne, opět se rozpustí.

Výskyt čočkovitých kumulů je neklamným důkazem, že ve vyšších vrstvách atmosféry proudí extrémně silný vítr. Je to spolehlivý indikátor toho, že se k tobě žene hluboká tlaková níže a výrazná studená fronta. Pokud takové mraky uvidíš, máš zhruba 12 až 24 hodin na to, abys dokončil exponovanou hřebenovou část treku a stáhl se někam do bezpečí.

Pokud je ráno obloha šedá, ale vrcholy jsou stále viditelné, a během dne začne tato šedá pokrývka padá dolů, základna oblačnosti klesá. Vzduch v celém regionu se sytí vlhkostí a tlak vzduchu také klesá. Mraky pak postupně vrcholy zahalí a sedají níže do údolí. Jakmile se základna mraků dostane pod úroveň tvojí aktuální nadmořské výšky a vstoupíš do mraku, dojde ke zhoršení viditelnosti. Takový jev často indikuje příchod vytrvalého, několikahodinového (někdy i vícedenního) deště. Jestli si tedy všimneš, že mraky padají dolů, raději se dej na ústup.  

Altocumulus lenticularis

Vítr v horách

V horách je pohyb větru nejvíce ovlivněn členitostí terénu a sklonem svahů. I vítr tak představuje pomůcku k rozpoznání blížící se fronty. 

V průběhu stabilního, slunečného dne bez front podléhá vzduch v horách pravidelnému, tzv. termickému oběhu. Tento cyklus funguje jako spolehlivé hodinky, poháněné rozdílem teplot mezi údolími a hřebeny. O co vlastně jde? Jakmile ráno slunce opře své paprsky do horských svahů, skály a půda se zahřejí mnohem rychleji než vzduch hluboko v údolí. Ohřátý vzduch nad svahy začne stoupat vzhůru podél stěn k hřebenům. Aby se uvolněné místo zaplnilo, začne vzduch z údolí proudit nahoru. Výsledkem je příjemný, mírný vítr, který fouká z údolí nahoru na hřebeny. Tento jev vrcholí v odpoledních hodinách.

Po západu slunce dochází k opačnému procesu. Výše položené oblasti a hřebeny se rychle zbavují tepla a ochlazují se. Studený vzduch je těžší a hustší než teplý, proto začne vlivem gravitace stékat z vrcholů dolů. Výsledkem je noční chladný vítr foukající shora do údolí. Tento cyklus je však vázán na stabilní počasí (jasno a slunečno).

Představ si, že je jedna hodina odpoledne, šlapeš nahoru do sedla a najednou proti tobě zeshora začne foukat silný, ledový vítr. Z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že by v tuto dobu měl vzduch stoupat. Co se tedy děje? Nad pohořím dochází k masivnímu poklesu tlaku a k postupu studené fronty, která před sebou tlačí těžký, studený vzduch a směřuje ho tak do údolí. Pokud v poledne začne z hřebenů foukat ledový vítr, měl bys možná přehodnotit svůj výstup, protože se fronta blíží.

Až vystoupáš na hřeben, všimni si jakým směrem vítr fouká na zemi a kam se pohybují mraky na obloze. Dejme tomu, že vítr fouká zleva (například od jihu), podívej se pak i vzhůru na mraky. Kam se pohybují? Pokud se mraky pohybují stejným směrem, kterým fouká vítr u země, atmosféra je stabilní. Pokud se ale mraky ve výšce pohybují kolmo nebo dokonce v protisměru vůči přízemnímu větru, dochází k tzv. střihu větru. To znamená, že se v různých výškových hladinách střetávají různé proudy vzduchu s odlišnou teplotou a tlakem. To vyvolává nestabilitu atmosféry. V letních měsících je tento jev spolehlivým indikátorem toho, že v oblasti dojde k rychlému vývoji supercelárních bouřek.

Pokud se chceš dozvědět více o tom, jak správně číst předpověď počasí, doporučujeme mrknout na tohle video.

Tzv. fén je termodynamický jev, který dokonale demonstruje, jak dokážou hory zcela změnit vlastnosti protékajícího vzduchu. Dochází k němu tehdy, když silný a vlhký vítr naráží na horský masiv z jedné strany a je nucen ho překonat.

• Návětrná strana: Vlhký vzduch stoupá, ochlazuje se, kondenzuje a vyprší se na návětrných svazích. Při kondenzaci se uvolňuje teplo, takže vzduch sice chladne, ale pomaleji.
• Závětrná strana: Jakmile vzduch překoná hřeben, je zbaven veškeré vlhkosti. Jako suchý vzduch začne padat dolů do závětrného údolí. Suchý vzduch se však při klesání a stlačování zahřívá mnohem rychleji.

Jak fénový efekt poznat, když jsi na treku? Stojíš na závětrné straně hor, fouká neobvykle silný, nárazový, ale překvapivě teplý a suchý vítr. Viditelnost je super. Nad hlavním hřebenem přitom můžeš vidět statickou hradbu temných mraků, které se přes něj snaží přelít, čemuž se právě říká fénová zeď.

Takové počasí vytváří iluzi dokonalého dne pro výstup. Ve skutečnosti jde ale o hru s časem. Na návětrné straně hor už totiž nejspíš zuří nečas. Tento stav je extrémně nestabilní. Jakmile se tlakové pole nepatrně posune, fénová stěna se během několika desítek minut protrhne, teplý vítr ustane a přes hřeben se do údolí vlije ledový vzduch a masivní srážky.

Chování zvířat

Zatímco člověk se v divočině bez technologií musí spoléhat na vědomé pozorování, zvířata mají obrovskou evoluční výhodu. Jejich přežití závisí na schopnosti reagovat na blížící se nečas ještě dříve, než udeří. Všechno vnímají smysly, které mají mnohem vyvinutější než my lidé a cítí tak sebemenší změny počasí. Takže i samotná zvířata a jejich chování ti mohou poradit.

Hmyz

Hmyz je kvůli své minimální tělesné hmotnosti a závislosti na vnějších podmínkách extrémně citlivý na změny vzdušné vlhkosti a tlaku. Pokud se tedy chovají jinak než normálně, něco je ve vzduchu.

Pokud tvoje trasa vede skrz les a narazíš na mraveniště, věnuj mu také trochu pozornosti. Za stabilního počasí proudí mravenci v organizovaných dálnicích dále od svého domečku. Pokud však vidíš, že se mravenci horečně stahují zpět, na cestičkách panuje chaos a u samotného mraveniště tito tvorečkové usilovně tahají jehličí nebo kamínky, blíží se nejspíš bouřka nebo silný déšť.

Říká se, že i pavučiny toho mohou hodně napovědět o nadcházejícím počasí. Pokud ráno na keřích či stromech vidíš spoustu čerstvých, neporušených pavučin a pavouci na nich sedí, čeká tě příjemný den. Pavouci by totiž neplýtvali energií na stavbu sítí, kdyby se mělo počasí zkazit.

Ptáci

Pro ptáky je vzduch jejich přirozeným prostředím, proto jsou na jakékoliv změny v chování atmosféry citlivější než tvorové, kteří žijí na zemi.

Určitě jsi si už všiml, že před bouřkou ptáci létají spíše nízko. Proč tomu tak je? Pokles atmosférického tlaku před frontou znamená, že vzduch řídne a klesá jeho hustota. Pro ptáky je pak mnohem namáhavější se ve výšce udržet, protože vzduchové proudy je nenesou. 

Navíc těžký a vlhký vzduch nutí i hmyz létat níže a ptáci je tak následují jakožto jejich kořist. Pokud na hřebeni vidíš ptáky létat nízko podél skalních stěn namísto kroužení ve výškách, dojde ke změně počasí.

Ne nadarmo se používá výraz ticho před bouří. Pokud během své výpravy sestoupíš do lesa a uvědomíš si, že z ničeho nic utichl veškerý ptačí zpěv a štěbetání, buď ve střehu. Ptáci vnímají totiž infrazvukové vlnění postupující bouře a změnu statické elektřiny v ovzduší. Jejich reakcí je okamžité přerušení aktivity a vyhledání úkrytu v hustém křoví blízko stromů, kde budou chráněni před větrem a krupobitím. Jakmile les náhle ztichne, bouře je pravděpodobně velmi blízko.

Ostatní zvířata

Vysokožijící savci jsou opravdovými mistry v přežití v takovém terénu. Na hřebenech jsou totiž vystaveni plnému zásahu živlů.

Všímej si proto pastvin na horizontu. Za pěkného počasí se kamzíci a podobná zvěř zdržují na otevřených, vysoko položených hřebenech a loukách, kde spásají trávu a chladí se ve větru. Pokud si ale všimneš, že během dne stáda začínají organizovaně a nápadně sestupovat nízko pod hranici lesa, nebo se stahují do hlubokých závětrných žlabů, mají k tomu nejspíš důvod. Vycítili blížící se prudké ochlazení, vichřici nebo krupobití, které by pro ně na otevřeném hřebeni bylo nebezpečné.

Svišti ti také mohou napovědět. Za slunečných dnů panuje kolem jejich nor čilý ruch. Pokud ale uslyšíš jejich pískání ve frekventovanější míře a uvidíš je hromadně zalézat do podzemních nor, je čas zbystřit. Jestli ani nad sebou nevidíš žádného kroužícího orla nebo na stezce nikoho dalšího, svišti nereagují na predátora, ale na a akustické změny vyvolané blížící se frontou. Schovávají se do bezpečí dřív, než jejich revír zasáhne bouřka či přívalový déšť.

V mnoha evropských pohořích (Alpy, Pyreneje či Rumunsko) potkáš volně se pasoucí krávy, ovce nebo koně. Pokud jsou zvířata roztažená po celé louce a klidně se pasou, ke změně počasí v blízké době nedojde. Pokud se ale začnou shlukovat do těsných skupinek, stojí neklidně blízko sebe, otáčejí se zadky proti směru větru (chrání si tak citlivý čenich a oči) nebo nervózně bučí a mečí, vědí, že něco blíží.

I když má být tento článek o předpovědi počasí bez technologií, máme tu pro tebe takový malý tip. I pouhé (chytré sportovní) hodinky ti totiž mohou být užitečným pomocníkem.

Pokud patříš mezi ty, kteří nosí sportovní hodinky s integrovaným barometrickým výškoměrem, máš v rukou ten nejlepší nástroj. Barometrický výškoměr ve skutečnosti neměří tvoji reálnou polohu vůči mořské hladině. Měří okolní atmosférický tlak a na základě toho jej přepočítává na metry. S rostoucí výškou tlak vzduchu klesá. Přístroj je nastaven tak, že pokles tlaku o zhruba 1,1 hPa interpretuje jako vzestup o 10 výškových metrů. V čem tedy spočívá trik pro předpověď počasí? Atmosférický tlak se mění nejen v závislosti na tvojí výšce, ale také v závislosti na pohybu tlakových níží a výší. Pokud se tvoje výška nemění, každá změna na displeji výškoměru je způsobena čistě změnou počasí.

Jak to využít v praxi? Důležitá je kalibrace. Dejme tomu, že večer dorazíš na místo bivaku nebo horské chaty. Podle topografické mapy nebo rozcestníku přesně víš, že se nacházíš v nadmořské výšce například 1 800 m n. m. Pokud hodinky ukazují jinou hodnotu, zkalibruj je přesně na těchto 1 800 metrů.

Než se ráno vydáš dál, zkontroluj hodinky. Jelikož jsi celou noc spal na stejném místě, stále jsi ve výšce 1 800 metrů. Pokud hodinky ukazují vyšší hodnotu (např. 1 840 m n. m.), výškoměr detekoval pokles atmosférického tlaku a myslí si, že jsi vystoupal výše. Tlak vzduchu v regionu klesá, což znamená, že se k tobě sune tlaková níže nebo frontální rozhraní. Počasí se tedy kazí, hrozí déšť a silný vítr. Pokud hodinky ukazují hodnotu nižší (třeba 1 760 m n. m.), výškoměr detekoval nárůst tlaku vzduchu, což je znamení příchodu stabilní tlakové výše. Pravděpodobně tě tedy nečekají žádné výkyvy počasí.

Pokud už jsi na trase a hodinky během chůze po rovině začnou skokově přičítat výškové metry (např. o více než 15 metrů za hodinu), tlak klesá velmi rychle. Hrozí tak, že bouřka nebo studená fronta dorazí v řádu několika hodin.

Není jen důležité to, co vidíme, ale i to co slyšíme. Slyšíš např. hukot vzdáleného vodopádu, který jsi ještě včera sotva zaregistroval? Nebo slyšíš cinkání kravských zvonců z údolí tak jasně, jako by zvířata stála velmi blízko, přestože jsou o pět set výškových metrů níže? I tohle totiž indikuje změnu počasí. Před příchodem fonty se vzduch sytí vodní párou (stoupá relativní vlhkost) a dochází k tvorbě nízké oblačnosti. Vlhký vzduch má jinou hustotu a absorbuje zvukové vlny mnohem méně než vzduch suchý. Zvuk se v něm šíří rychleji a s menším útlumem. Za nízké oblačnosti se navíc zvukové vlny stoupající z údolí odrážejí od spodní hrany mraků zpět k zemi, místo aby se rozptýlily do vyšších vrstev atmosféry.

Pokud tedy náhle slyšíš zvuky z velkých vzdáleností, vzduch je plný vlhkosti a základna mraků klesá. Déšť tedy přijde velmi brzy. 

Co dělat, když tě příroda varuje?

Všechny nasbírané indicie (od klesajícího tlaku na tvých hodinkách přes ztichlý les až po rychle rostoucí mraky) jsou ti k ničemu, pokud se nedokážeš rychle rozhodnout. Každé rozhodnutí s sebou samozřejmě nese následky. Pokud ti všechno napovídá, že se blíží fronta, uvažuj racionálně. Pojďme si vše shrnout na příkladu.

Jsi někde na treku a zaregistroval jsi několik varovných signálů:

• Výškoměr na hodinkách ti za poslední dvě hodiny na rovném úseku přičetl 30 metrů (což tedy značí prudký pokles tlaku).
• Obloha nad tebou postupně tmavne, mraky rostou do výšky rychlým tempem.
• Ptáci zcela utichli, doprovází tě hmyzí nálety a vítr náhle změnil směr, je chladný a zesílil.

Na základě toho dochází ke změně počasí. V takovém momentě je důležité zvážit všechny varianty. Nabízí se zvolit jednu ze tří strategií: ústup a někde se schovat, rychlý přechod, nebo nouzové kempování.

Kdy raději zůstat někde v údolí? I když už jsi jen kousek od vrcholu, ale počasí ti opravdu nepřeje, zbytečně neriskuj. Pokud jsi akorát vyšel z lesa, nebo z větší části chráněného údolí a je před tebou otevřený, ničím nechráněný hřeben, pořádně se rozmysli, jestli má cenu jít dál.

Takový hřeben je totiž v bouřce jedno z nejnebezpečnějších míst, kde můžeš být. Nejen že se zvyšuje pravděpodobnost, že tě zasáhne blesk, jsi také náchylnější k podchlazení a navíc, pokud hřeben zavalí mlha, bude těžší se v terénu orientovat.

Jestli tedy vidíš, že jsou zvířata schovaná a mraky na obloze stále rostou, bude lepší, když výstup na hřeben odložíš. Někdy samozřejmě není cesty zpět a špatné počasí tě zastihne, když už jsi na hřebeni. V takovém případě je důležité nepanikařit a racionálně vyhodnotit všechny možnosti a pak vybrat tu, která se zdá být pro danou situaci ta nejlepší.

Doporučujeme ti ještě přečíst si článek o tom, co konkrétně dělat a jak se chovat, pokud tě bouřka v přírodě zastihne. Klikni ZDE.

Ve videu najdeš shrnutí toho, jak předpovídat počasí bez dostupných technologií. Video je v angličtině s možností českých titulků.

I když na treku zrovna nemáš přístup k tomu, abys na internetu zkontroloval předpověď počasí, poradíš si i bez toho. Jak jsi mohl vidět, příroda kolem tebe ti sama dává signály a varování ohledně případné změny. Ať už se budeš soustředit na směr větru, chování zvířat nebo oblohu, ve většině případů budeš schopný reagovat včas a nebude ti tak hrozit zbytečné nebezpečí.

Tak šťastnou cestu a bezpečný návrat z každého hřebene!

[/lock]