Pohyb po ledovcích: od přípravy až po chování v terénu

Ledovce jsou fascinujícími body vysokohorské krajiny. Neustále se pohybují, mění a přetvářejí svět kolem sebe. Pro tebe, jako pro milovníka hor a dobrodruha, představují bránu k těm nejkrásnějším vrcholům světa. Přechod ledovce však není jen prach obyčejná procházka. Je to disciplína, která vyžaduje specifické znalosti, pokoru a důkladnou přípravu. Pokud podceníš detaily, může se z tvého vysněného výstupu stát boj o přežití. Proto tě v tomhle článku provedeme vším, co potřebuješ vědět, aby tvá výprava byla bezpečná a ty jsi měl jistý krok.

Příprava

Než vůbec obuješ pohorky, budeš muset strávit nějaký ten čas nad mapami a předpověďmi počasí. Plánování túry na ledovci je mnohem komplexnější než u běžné turistiky. Musíš vzít v úvahu nejen převýšení a délku trasy, ale především aktuální stav ledovce. Ten se mění v závislosti na ročním období a aktuálních teplotách. Zatímco na začátku léta mohou být trhliny bezpečně zakryty tlustou vrstvou zimního sněhu, v srpnu už mohou být trhliny nebezpečně odkryté a terén bude o to víc klouzat.

Tvým nejdůležitějším zdrojem informací by měly být aktuální zprávy o počasí a stavu ledovce ať už z mobilních aplikací nebo od místních (z horských chat), či od lidí, kteří se z vrcholu právě vrátili. Ti vědí, zda jsou mosty přes trhliny stále stabilní, nebo zda se trasa kvůli tání změnila. Nepodceňuj ani časový plán. Na ledovci platí pravidlo: čím dříve vyrazíš, tím lépe. Ranní mráz drží sněhové mosty pevné. Jakmile se do nich opře polední slunce, jejich nosnost prudce klesá a riziko proboření se zvyšuje. Pojďme se tedy podívat na to, jak se na taková kvalitní příprava vypadá.

O aktuálním stavu ledovců se můžeš dozvědět více třeba na těchto stránkách:

• Pokud plánuješ trek ve Švýcarsku (oblast Jungfrau).
• Pokud vyrážíš do Rakouska (Zillertal).
• Podívej se i na webkamery ledovce Stubai.
• A mrknout můžeš i na aktuální stav Dachsteinu.

1. Výběr cíle a studium trasy

Prvním krokem je reálné zhodnocení svých schopností a schopností tvých parťáků. Ledovcové túry se dělí podle obtížnosti (např. stupnice UIAA nebo švýcarská stupnice SAC). Pochopení rozdílu mezi stupnicí UIAA a SAC se ti může hodit, každá totiž hodnotí něco jiného. Jedna se zaměřuje na čisté lezení po skále, druhá na komplexní náročnost pohybu ve vysokohorském a ledovcovém terénu.

UIAA

Stupnice Mezinárodní horolezecké federace (UIAA) je primárně lezecká stupnice. Používá se k hodnocení technické náročnosti pohybu ve skalnatém terénu. Pokud tvá cesta na ledovcový vrchol vede přes skalnatý hřeben, bude tento úsek ohodnocen právě touto stupnicí.

Značí se římskými číslicemi (I, II, III, IV...) s možností přidání znamének „+“ nebo „-“ (může být u jakékoliv stupnice) pro detailnější rozlišení.

• UIAA I (Velmi lehké): Nejjednodušší forma lezení. Musíš používat ruce pro udržení rovnováhy. Terén je členitý a vyžaduje jistý krok.
• UIAA II (Lehké): Tady už začíná skutečné lezení. Musíš aktivně hledat chyty a stupy. Pro začátečníky (a v exponovaném terénu) je zde již vhodné lano.
• UIAA III (Středně těžké): Exponované úseky, kde pád už může mít vážné následky. Je potřeba dobrá technika a zkušenost s jištěním.
• UIAA IV a výše: Vertikální stěny, kde jsou chyty menší a lezení vyžaduje značnou sílu a trénink.

Na ledovcových túrách se nejčastěji setkáš s úseky stupně I až II UIAA. 

SAC

Švýcarská stupnice (SAC=Swiss Alpine CLub) ti zase napoví víc o charakteru tebou vybrané trasy.

Doporučujeme ti vždycky se podívat na oficiální stránky dané země a jejich hodnocení horských tras, občas se totiž mohou mezi státy trochu lišit. Stupnice a různé tabulky ti prozradí o trase mnohé (berou v úvahu např. sklon svahu, nebezpečí pádu, orientační náročnost a především okolnosti ledovce).

Na co tedy myslet?

• Studium mapy: Pořiď si podrobnou mapu a pozorně se podívej na vrstevnice (čím jsou hustší, tím je svah strmější a tím vyšší je riziko pádu nebo lavin). Hledej na mapě místa, kde se ledovec láme (ledopády), těm se budeš chtít vyhnout.
• Průvodce a fóra: Přečti si aktuální popisy trasy a sleduj online portály (v Alpách např. bergsteigen.com), kde lezci sdílejí nejnovější fotky. To ti napoví, v jakém stavu ledovec je.

TIP: Brzy vydáme článek o mobilních aplikacích, které jsou ti ať už při plánování nebo samotném pohybu v terénu skvělým parťákem (zahrneme i tipy na appky o počasí). Tak nás sleduj pro více informací!

2. Fyzická příprava

Příprava na ledovcovou túru není jen o nákupu drahého vybavení. Důležité je také dbát na fyzickou odolnost a dovednosti, díky kterým svojí výzvu zvládneš bez problému.

Pohyb ve vysoké nadmořské výšce je těžší v tom, že kombinuje nízkou hladinu kyslíku s dlouhotrvající zátěží. Proto bychom neměli cílit na super rychlý výkon, ale na vytrvalost a schopnost fungovat v takové zátěži.  

Pokud plánuješ výstup, tvůj trénink by měl začít ideálně 3 až 4 měsíce předem. A jak takový trénink může vypadat?

Aerobní vytrvalost

Tohle je asi to nejdůležitější. Čekají tě totiž několikahodinové výstupy, proto by mělo být tvým cílem posunout svůj aerobní práh tak, abys většinu cesty absolvoval v relativně nízké tepové frekvenci. Aerobní práh si můžeš představit jako takový ekonomický režim tvého těla. Je to ten nejvyšší bod intenzity, kdy tvoje svaly ještě stíhají brát energii převážně z tuků a kyslíku, aniž by se v nich začala hromadit únava.   

Objemový trénink

Minimálně 2× týdně zařaď aktivitu trvající 90–120 minut (běh, kolo, plavání,...). Intenzita by měla být taková, abys mohl plynule mluvit. Tím učíš tělo využívat tuky jako primární palivo, což je pro dlouhé dny v horách klíčové.

TIP: Intervalový trénink s vysokou intenzitou (HIIT) představuje v přípravě efektivní nástroj pro zvýšení VO2max (maximální spotřeba kyslíku) a posílení kardiovaskulárního systému, což je klíčové pro zvládání řídkého vzduchu ve vysokých nadmořských výškách. 

Tím, že tělo pravidelně vystavíš kontrolovanému kyslíkovému dluhu a vysoké hladině laktátu (vzniká ve svalech při intenzivní fyzické námaze), zvyšuješ svou schopnost regenerace přímo během výkonu a učíš svou mysl i svaly pracovat pod extrémním tlakem. Pro optimální výsledky a zachování dostatečného prostoru pro regeneraci stačí tento typ tréninku zařadit jednou týdně, ideálně formou intenzivních výběhů do prudkého kopce. Hlavním benefitem je pak posunutí prahu tvé únavy. V kritických pasážích výstupu si tak díky HIIT tréninku udržíš jasnou hlavu a potřebnou dynamiku pohybu.

Turistika se zátěží

Nic tě nepřipraví na výstup na ledovec lépe než samotné hory. Jednou týdně vyraz na túru s převýšením alespoň 800 m. Do batohu si zkus dát o pár kg navíc, než plánuješ nést na ledovci (např. PET lahve s vodou, které nahoře vyleješ, abys šetřil kolena při sestupu).

Pohyb po ledovci vyžaduje jistý krok (přizpůsobené klouby i svaly). Zátěž v batohu stabilizační svaly neuvěřitelně posiluje a připravuje na to, aby tě udržely v rovnováze. Naopak klouby se adaptují mnohem pomaleji než svaly. Pokud bude tvá příprava založená pouze na běhu po asfaltu, tvá kolena a vazy se nebudou cítit dobře, až vyrazíš na ledovec s těžkým batohem. Čím více budeš zvyklý nosit určitou váhu na zádech, tím méně energie tvé tělo spotřebuje v den D. Mimo jiné budeš díky takovému tréninku odolnější i psychicky, lépe zvládneš pocit nepohodlí nebo krizovou situaci. 

Při fyzické přípravě se vyplatí postupovat systematicky, aby si tvé klouby a svaly stihly na novou zátěž zvyknout. Ideální je začít s batohem, jehož hmotnost odpovídá zhruba 10 % tvé tělesné váhy. Tuto zátěž pak postupně každý týden navyšuj. Díky tomuto progresivnímu tréninku pro tebe bude skutečná zátěž během výstupu pocitově mnohem lehčí, což ti ušetří cennou energii v těžších pasážích.

Přečti si článek o tom, jak se připravit na výšlap s převýšením přes 1000 metrů!

Schody a nakloněná rovina

Schody a nakloněná rovina nabízí skvělý způsob, jak simulovat výstup do kopce. Zatímco chůze po rovině buduje obecnou vytrvalost, tenhle trénink cílí na specifickou sílu svalů, které pak budeš při stoupání rozhodně potřebovat.

Na rozdíl od běhu v terénu tě schody nutí k neustálému zvedání těžiště, což je přesně pohyb, který provádíš v mačkách při stoupání na vrchol. Soustřeď se na to, aby se celá plocha chodidla opřela o schod. Tím simuluješ chůzi v mačkách, kde chceš mít v záběru co nejvíce hrotů. Trup drž vzpřímený, nepředkláněj se, i s těžkým batohem bys měl mít otevřený hrudník, aby se ti lépe dýchalo. Zařaď 30–60 minut souvislého stoupání a klesání, přičemž při sestupu dbej na maximální kontrolu pohybu, která je klíčová pro budování odolnosti kolen.

Běžecký pás nastavený na maximální sklon (obvykle 12–15 %, moderní trenažéry až 30 %) je simulací dlouhých ledovcových plání, kde musíš držet stálé tempo několik hodin. Pomůže ti nastavit si tempo, při kterém se hned nevyčerpáš a vydržíš v něm šlapat delší dobu.

Kontroluj svůj dech

Brániční dýchání je pro pohyb ve vysokých nadmořských výškách naprostým game changer, protože ti umožňuje využít plnou kapacitu plic, kterou při běžném mělkém dýchání do hrudníku necháváš nevyužitou. Tréninkem vědomého zapojení bránice, tedy dýchání do břicha, maximalizuješ výměnu plynů a okysličení krve, což je v řídkém vzduchu nad 3 000 metrů zásadní pro oddálení svalové únavy. Tento způsob dýchání navíc aktivuje parasympatický nervový systém, který ti pomůže bleskově zklidnit tepovou frekvenci během krátkých přestávek a efektivněji regenerovat síly před dalším úsekem. Pokud si tuto techniku osvojíš ještě před samotným výstupem na ledovec, dokážeš pak udržet stabilní rytmus dechu i v těch nejstrmějších pasážích, čímž předejdeš zbytečné panice z pocitu nedostatku vzduchu a udržíš si potřebné soustředění na každý krok.

Při aplikaci těchto tréninkových principů však měj na paměti: neexistuje jedna univerzální šablona, která by pasovala na každého. Každý z nás přichází do hor s jiným tělesným nastavením, historií zranění a specifickými potřebami. Klíčem k úspěchu je proto maximální individualizace celého procesu. Pokud víš, že tě při sestupech často trápí bolesti kolen, věnuj mnohem větší pozornost excentrickým cvikům a pomalému zastavení. Pokud ti naopak v prudších svazích dochází dech, zaměř se více na nakloněnou rovinu a budování aerobní kapacity. Naslouchej svému tělu, neboj se ubrat v intenzitě tam, kde cítíš přetížení, a naopak přitlač v oblastech, které jsou tvou Achillovou patou. Fyzická příprava není o slepém následování tabulek, ale o vědomém budování odolnosti, kterou potřebuješ právě ty pro svůj bezpečný návrat z ledovcových vrcholů.

Pár dní před odjezdem to už s tréninkem nepřeháněj, naopak dej svému tělu dostatek času na odpočinek a regeneraci, abys do hor odjel čerstvý a plný energie.

3. Sestavení týmu a krizový plán

Pokud se vydáváte na ledovec ve více lidech, každý článek týmu by měl být schopen efektivně jednat. Samozřejmě můžeš vyrazit i sám nebo ve velké skupině, ale takovým ideálním počtem jsou minimálně tři osoby. Díky tomu bude výstup rychlejší a bezpečnější. Pokud se např. jeden člen proboří do trhliny, zbývající dva mají dostatečnou sílu na to, aby ho zachránili, aniž by byli sami strženi. Navíc při následné záchraně se role přirozeně rozdělí: jeden drží lano a komunikuje se zachraňovaným, zatímco druhý má volné ruce pro jiné důležité činnosti. Ve dvou lidech je záchrana extrémně fyzicky i psychicky náročná a vyžaduje naprostou bezchybnost.

Je také dobré jasně si definovat krizový plán ještě předtím, než se na své dobrodružství vydáte. Jeho základem je stanovení bodu, kde se (v případě nedodržení plánovaného času) otočíte a půjdete zpátky. Určete si, v kolik hodin a kde musíte nejpozději být, a pokud bodu nedosáhnete, otočíte se zpátky. I kdyby nebyl vrchol už tak daleko. Odpolední slunce je na ledovci neúprosný nepřítel, změkčuje sněhové mosty a zvyšuje riziko pádu.

Krizový plán by měl obsahovat i následující body:

• Rozdělení rolí: Kdo je nejzkušenější a v případě nehody přebírá velení nad záchrannou operací.
• Komunikační kanály: Máte uložena čísla na horskou službu a víte, kde je poslední místo se signálem? Máte u sebe píšťalku nebo jiné komunikační zařízení?
• Plán B: Pokud se zkazí počasí na vybrané pasáži, znáte ústupovou cestu?

4. Sledování počasí

Sleduj předpověď počasí minimálně 3 dny dopředu. Pro tebe je v tomhle případě důležitá i noční teplota. Zatímco u běžné turistiky tě špatné počasí „jen“ znepříjemní cestu, na ledovci ti může doslova sebrat pevnou půdu pod nohama.

Aby byl pohyb po ledovci bezpečný, musí dojít k tzv. nočnímu primrznutí. Pokud jsou v noci teploty jasně pod nulou a obloha je jasná, sníh, který přes den změkl, znovu ztuhne a vytvoří pevnou krustu.

Noční mráz ti v podstatě získává čas. Tvůj výstup je závod s vycházejícím sluncem. Jakmile se slunce opře do ledových stěn a plání, začíná proces tání. Pevný led se mění v kluziště a sníh v kaši. Sledování předpovědi ti napoví, jak dlouhé toto okno bude. Pokud předpověď hlásí extrémně rychlý nástup tepla už v 9:00 ráno, musíš svůj start posunout třeba už na 3:00 nebo 4:00 hodinu ranní.

Teplota neovlivňuje jen led pod tvýma nohama, ale i skály nad tebou. Led pak funguje jako lepidlo. Mnoho skalních bloků drží pohromadě jen díky ledu v prasklinách. Když v noci nemrzne, led povolí a ráno se z okolních stěn začnou uvolňovat kameny. Při vysokých nočních teplotách hrozí na prudších ledovcových svazích laviny z mokrého sněhu, které jsou extrémně těžké a nebezpečné.

Sněhové mosty: Trhliny jsou často zakryty vrstvou sněhu. Po mrazivé noci jsou tyto mosty pevné jako beton a udrží váhu celého zástupu lidí.

Riziko teplé noci: Pokud je v noci zataženo a teplota neklesne pod nulu (nebo prší), sníh zůstává mokrý, těžký a nestabilní. Sněhové mosty v takovém případě ztrácejí svou nosnost a mohou se pod tebou probořit i v časných ranních hodinách. V takových dnech je bezpečnější túru raději úplně zrušit.

Viditelnost a bílá tma: Předpověď oblačnosti je klíčová pro orientaci. Na ledovci, kde nejsou žádné stromy, cesty ani značky, stačí pár vteřin v mraku a ztratíš veškerý pojem o prostoru. V tzv. bílé tmě splývá bílá zem s bílou oblohou. Nevidíš, kde končí rovina a začíná trhlina nebo sráz. Sledování vývoje fronty ti umožní naplánovat návrat dříve, než se viditelnost zhorší na nulu.

Webkamery a portály: Sleduj webkamery přímo z daných lokalit a weby jako bergsteigen.com nebo fóra horských vůdců, kde se často sdílejí fotky z aktuálního týdne.

5. Logistika

Díky logistice a dobrému time managementu bude tvá expedice úspěšná a bezpečná. Na ledovci neplánuješ čas podle své únavy, ale taky podle stavu sněhu a ledu. Není také od věci se zamyslet nad tím, kde se bude při tvém výstupu nacházet slunce. 

Strategie tzv. alpského startu

Alpský start znamená vyrážet v době, kdy většina lidí ještě spí (obvykle mezi 1:00 a 4:00 ráno). Proč bys měl vstávat tak brzy?

Cílem je dosáhnout vrcholu a, co je důležitější, přejít nejnebezpečnější ledovcové pasáže při sestupu dříve, než se do nich opře polední slunce. V noci je sníh tvrdý, mačky v něm perfektně drží a sněhové mosty přes trhliny jsou stabilní. Jakmile teplota stoupne, mění se ledovec v kaši, chůze je vyčerpávající a riziko proboření do trhliny dramaticky roste.

Plánování trasy

Trasu si pořádně nastuduj a identifikuj možná rizika.

• Objektivní rizika: Po poledni hrozí nejen měknutí sněhu, ale i bouřky z tepla, které jsou v horách extrémně rychlé a agresivní.
• Časová rezerva: Při plánování počítej s tím, že pohyb na laně je o 30 % pomalejší než běžná turistika. Musíš synchronizovat krok, hlídat průvěs lana a překonávat trhliny. A to stojí drahocenné minuty.
• Horské chaty a doprava: Na horských chatách je nutná rezervace týdny i měsíce dopředu. Klíčové je komunikovat se samotným chatařem, který je tvůj nejlepší zdroj informací o aktuálním stavu ledovce (kde jsou nové trhliny, zda jsou mosty ještě průchozí).
• Přístupové cesty: Zjisti si, zda je nástup na ledovec možný pěšky, nebo zda se využívají lanovky. U lanovek si ověř časy posledních jízd. Zmeškaná poslední lanovka po 12hodinové túře může být noční můrou.
• Příprava vybavení: Mačky musí být nastavené na boty, sedák nachystaný, jídlo zbavené zbytečných obalů.
• Voda a jídlo: V mrazu voda v hadičkách hydrovaku zamrzá. Lepší jsou klasické lahve uložené v batohu. Jídlo vol takové, které lze jíst v rukavicích a které nezmrzne na kámen.

6. Kontrola vybavení

Večer před túrou si ještě prohlédni veškeré vybavení. Zkontroluj, zda jsou mačky správně nastavené na tvoje boty (v mrazu a rukavicích se to dělá špatně). Důkladně si prohlédni lana, zda nejsou poškozená a taky se mrkni na lékárničku (ujisti se, že obsahuje izotermickou folii a jiné potřebné věci). V neposlední řadě se ujisti, že máš dostačující zdroj světla (nabitá čelovka atd.). Nezapomeň na nabitý telefon a ulož si do něj čísla na místní horskou službu. Příprava je 70 % úspěchu. Když ji nepodceníš, zbylých 30 % na ledovci pro tebe bude čistou radostí z pohybu v horské krajině.

Vybavení

Pohyb po ledovci vyžaduje specifické vybavení, se kterým se musíš naučit fungovat. Základem je sedací úvazek, ideálně v kombinaci s prsním, který ti v případě pádu do trhliny pomůže udržet vzpřímenou polohu a zabrání přetočení hlavou dolů. Na nohy patří kvalitní pevné boty, na které bezpečně upneš mačky. Pamatuj, že mačky musí na botě sedět jako ulité! Tvoje vybavení diktuje, v jak velkém bezpečí budeš. Co by ti tedy nemělo chybět?

1. Pohorky a mačky

Základem jsou vysoké, pevné boty. Musí mít pevnou podrážku, která se při chůzi v mačkách neprohýbá. Mačky by jinak mohly z boty spadnout nebo by se mohly zlomit jejich spojovací plechy.

Pro ledovcovou turistiku jsou ideální dvanáctihroté ocelové mačky. Ocel je důležitá kvůli odolnosti. Hliníkové modely jsou sice lehké, ale na tvrdém ledu nebo při kontaktu se skálou se rychle tupí a ničí. Mačky musí mít antisnow vložky, tedy gumové nebo plastové vycpávky na spodku, které zabraňují nabalování sněhu. Bez nich se ti na chodidlech vytvoří nános sněhu, hroty přestanou fungovat a ty uklouzneš i na mírném svahu.

2. Cepín

Na klasické ledovcové přechody vybírej cepín s rovnou násadou.

• Proč: Rovná násada se mnohem lépe zapichuje do sněhu při jištění nebo při záchranné akci.
• Délka: Cepín by ti měl sahat zhruba ke kotníku, když ho držíš za hlavici v natažené ruce. Slouží totiž primárně jako opora (místo hůlky) v prudším terénu. Nejdůležitější funkcí je však samobrzdění (tzv. self-arrest); jediný způsob, jak zastavit nechtěný pád na zledovatělém svahu. Samobrzdění funguje na principu vytvoření maximálního třecího odporu pomocí zobáku cepínu a váhy vlastního těla. V momentě pádu musíš cepín okamžitě přitisknout k hrudi v diagonální poloze, přičemž hlavici držíš u ramene a hrot (zobák) vědomě, ale kontrolovaně tlačíš do svahu. Zároveň se musíš přetočit na břicho, vzepřít se na hrudníku, aby tvůj tlak na cepín byl co největší. Celý manévr je závodem s časem, protože cílem je zastavit pád v prvních sekundách, než gravitace a rychlost překonají schopnost tvých paží cepín v ledu udržet.

O tom, jak bezpečně používat mačky a cepín, se dozvíš více ZDE.

3. Sedací a prsní úvazek

Na ledovci je mimo sedák důležitý i prsní úvazek (spojený se sedákem). Proč? Pokud spadneš do trhliny s těžkým batohem na zádech, batoh tě okamžitě převrátí hlavou dolů. Prsní úvazek posouvá bod navázání výše k hrudníku, čímž zajišťuje stabilní vertikální polohu po zachycení pádu, usnadňuje dýchání a dramaticky snižuje riziko traumatu z visu (život ohrožující situace; důsledek hypoperfuze mozku, která se rozvíjí při delším pasivním sezení v sedacím úvazku). Proto je tohle vybavení tvou doslova životní pojistkou, která ti i v případě bezvědomí udrží průchodné dýchací cesty a umožní parťákům efektivní záchranu.

4. Lano

Na ledovec se berou lana dynamická s kompletní impregnací (označení Dry). Dynamické lano funguje jako pružina. Na rozdíl od statického lana má schopnost se při zatížení protáhnout, čímž pohltí značnou část nárázové síly vzniklé pádem. Dynamické lano tedy náraz změkčí, čímž chrání tvoji páteř a vnitřní orgány před drastickým přetížením. Pokud bys použil lano statické, veškerá energie pádu by se okamžitě přenesla na ostatní členy družstva. Prudké trhnutí by je s vysokou pravděpodobností strhlo ze stabilního postoje, zatímco dynamické lano jim dává cenné zlomky sekundy na to, aby pád vybrzdili. 

Ledovec je mokré a chladné prostředí. Lano bez impregnace nasákne vodu jako houba, což přináší spoustu problémů. Zaprvé, mokré lano může být až o 40 % těžší, což při celodenním výstupu extrémně vyčerpává. Zadruhé, nasáklé lano v mrazu ztvrdne a vznikne z něj neohybný drát. S takovým lanem se nedá pracovat, neprojde jisticím zařízením, nejdou na něm uvázat uzly a ztrácí svou dynamickou schopnost pohlcovat pády. Impregnace zabraňuje vnikání jemných krystalků ledu a nečistot do struktury lana, které by jinak vlákna zevnitř mechanicky poškozovaly.

5. Záchranná sada

Každý člen družstva musí mít na úvazku připravený set pro případ záchrany z trhliny. Patří tam především:

• Ledovcový šroub: Alespoň jeden delší (17–21 cm). Slouží k vytvoření pevného bodu v čistém ledu. Bez něj na holém ledovci nikoho nevytáhneš.
• Prusíky (pomocné šňůry): Dvě různě dlouhé smyčky z 6mm repšňůry. Slouží k sebe-záchraně (výstupu po laně) nebo k fixaci lana při záchraně parťáka.
• Šitá plochá smyčka (120 cm): Ideální pro vytvoření kotvy za cepín (tzv. „mrtvý muž“) nebo pro prodloužení jistícího bodu.
• Karabiny a kladka: Minimálně dvě šroubovací karabiny typu HMS. Moderním standardem je malá kladka (např. Petzl Micro Traxion), která díky integrovanému blokantu neuvěřitelně usnadňuje vytahování člověka.
• Mechanický blokant: Např. Tibloc nebo klasický Ascension. Slouží k výstupu po laně nebo jako pohyblivý bod v kladkostroji.
• Náhradní smyčka na batoh: Aby mohl zachráněný v trhlině odepnout těžký batoh a zavěsit ho pod sebe (ulehčí se tím dýchání a pohyb).
• Nůž: Musí být zavírací, s pojistkou a s očkem na karabinu. V extrémních případech je nutné lano odříznout (např. při zamotání).
• Izotermická fólie: Proti podchlazení zachráněného po vytažení z trhliny.

6. Ochrana před sluncem

Ochrana před sluncem na ledovci se liší od té na pláži. Sníh a led totiž fungují jako obří zrcadla, která odrážejí až 80 % UV záření zpět k tobě. To znamená, že jsi vystaven dvojnásobné dávce záření: shora přímo od slunce a zdola odrazem od sněhu. Navíc s každými 1 000 výškovými metry intenzita UV záření stoupá o cca 10–12 %. Jak si tedy chránit pokožku i oči?

Běžné sluneční brýle na ledovec nestačí. Hrozí ti sněžná slepota (bolestivý zánět rohovky), která tě může na několik dní vyřadit z provozu. Potřebuješ tedy:

• Brýle s filtrem kategorie 4: Tyto brýle propouštějí pouze 3–8 % světla. Jsou tak tmavé, že se s nimi nesmí řídit auto.
• Tzv. bočnice: Brýle musí mít boční kryty, aby se odražené světlo nedostalo k oku ze stran.

Zapomeň také na běžné opalovací krémy z drogerie. Potřebuješ krémy s vysokým podílem zinku nebo titanu, které vytvářejí fyzickou bariéru (použij SPF 50+). 

• Kritická místa: Nezapomeň si namazat místa, kam se odražené paprsky dostanou nejčastěji (pod nosem, pod bradou, uši a vnitřní stranu nosních dírek).
• Rty: Používej balzám na rty s vysokým faktorem. Rty na ledovci trpí nejvíce a často praskají až do krve.

Proti sluníčku se určitě chraň i oblečením:

• Buff šátek: Multifunkční šátek kolem krku, který si v nejprudším slunci přetáhneš přes nos a tváře, je nejlepší ochranou.
• Kšiltovka pod helmu: Kšilt pomáhá stínit oči a obličej.

7. Oblečení

I když je v údolí 30 stupňů, na ledovci bys měl mít dlouhé kalhoty i rukávy. Led nemá příjemný povrch. Pokud uklouzneš a sjedeš pár metrů v tričku, led ti doslova sedře kůži z těla. Navíc se počasí může změnit během 15 minut z letního horka na sněhovou bouři. Za rukavice budeš taky rád, chrání ti ruce před mrazem i před spálením od lana.

Základní vrstva

Zapomeň na bavlnu, která po propocení studí. Potřebuješ merino vlnu nebo syntetiku. Merino je ideální na vícedenní túry, protože nezapáchá a hřeje, i když je oblečení trochu vlhké. Syntetika zase rychleji schne, což oceníš při extrémním výkonu.

Střední vrstva (izolace)

Tato vrstva udržuje tělesné teplo. Nejlepší je kombinace technického fleecu pro aktivní pohyb a lehké péřovky nebo bundy s umělým vláknem (Primaloft) v batohu. Péřovku vytahuješ jen při pauzách nebo na vrcholu, jinak by ses v ní přehřál.

Svrchní vrstva

Zde kraluje hard-shell (Gore-Tex a podobné membrány). Bunda i kalhoty musí být 100% větruodolné a nepromokavé. U kalhot se hodí mít zesílené vnitřní strany nohavic, aby sis je při neopatrném kroku neprořízl mačkou.

Doplňky

Ruce jsou na ledovci nejvíce na ráně. Potřebuješ minimálně dvoje rukavice:

• Tenké prstové: Pro manipulaci s lanem a cepínem v dobrém počasí.
• Zateplené nepromokavé: Pro případ bouřky, silného mrazu nebo dlouhého jištění.

Nezapomeň taky na helmu, která tě uchrání před padajícím kamením, ale zabrání i poškození hlavy při pádu do trhliny.

Více o tom, jak si vybrat outdoorové oblečení a jak ho vrstvit se dočteš ZDE.

8. Hůlky

Hůlky jsou na ledovci tvým nejlepším přítelem pro šetření sil a udržení rovnováhy.

Proč jsou na ledovci nepostradatelné?

• Úleva kloubům a svalům: Při chůzi s těžkým batohem (často 15 kg a více) hůlky přenášejí část váhy na paže. Při výstupu šetříš stehna, při sestupu tlumíš nárazy, které by jinak odnesla tvá kolena.
• Stabilita v nerovném terénu: Ledovec je plný drobných nerovností, suti a kluzkých míst. Hůlky ti poskytují další dva opěrné body, což je klíčové zejména při chůzi v mačkách, kdy je těžiště výše a krok méně přirozený.
• Detekce skrytých trhlin: Hůlkou můžeš před sebou jemně oťukávat sněhovou krustu. Pokud hůlka bez odporu projede hluboko do sněhu, je to jasný varovný signál, že pod tebou může být dutina.
• Udržení rytmu: Rytmický pohyb paží pomáhá udržet stabilní tempo a správné dýchání, což je v řídkém vzduchu nad 3 000 metrů zásadní.

Jaké hůlky se doporučují?

Při turistice na ledovcích zapomeň na lehké karbonové hůlky. Potřebuješ lepší materiál.

• Hliník: Doporučuje se vysokopevnostní hliník. Karbon je sice lehký, ale v mrazu křehne a při náhodném skřípnutí mezi kameny nebo ledové bloky může prasknout. Hliník je mnohem víc odolnější a spolehlivější v extrémních podmínkách.
• Zámky: Vyhni se šroubovacím mechanismům uvnitř hůlky. V mrazu a vlhku často zamrzají nebo prokluzují. Externí páčkové zámky jsou spolehlivé a snadno je ovládáš i v tlustých rukavicích.
• Prodloužené madlo: Rukojeť by měla mít pěnové prodloužení směrem dolů. To ti umožní v traverzu nebo prudkém svahu hůlku chytnout níže, aniž bys musel neustále přenastavovat její délku.
• Sněhové talířky: Na ledovec se hodí větší zimní talířky. Malé trekové by se v měkkém sněhu okamžitě zabořily a hůlka by ztratila funkci opory.

Hůlka není cepín! Hůlky používej jen v mírném a středně strmém terénu. Jakmile se svah stane natolik prudkým, že hrozí nekontrolovaný pád, musíš jednu hůlku schovat (nebo vzít obě do jedné ruky) a do ruky směřující ke svahu vzít cepín. Hůlkou pád na ledu nikdy neubrzdíš!

Navázání na lano

Navázání na lano je tvou jedinou skutečnou pojistkou v okamžiku, kdy pod tebou povolí sněhový most a ty se zřítíš do ledovcové trhliny. Smyslem tohoto postupu je vytvořit vzájemně závislou řádu, kde váha a stabilita tvých partnerů na povrchu slouží jako kotva, která tvůj pád zachytí dříve, než zmizíš v hlubinách ledovce. Bez lana je pád do trhliny v 90 % případů fatální, protože stěny jsou hladké a bez cizí pomoci je cesta ven prakticky nemožná.

Technický postup navázání:

• Rozestupy: Mezi členy týmu musí být fixní vzdálenost, obvykle 10–12 metrů. Pokud byste byli blíž, pád jednoho strhne ostatní jako domino. A pokud dál, lano bude příliš těžké a komunikace obtížná.
• Navázání: Krajní členové se navazují přímo na konec lana pomocí osmičkového uzlu do kombinovaného úvazku. Prostřední člen se navazuje pomocí lodní smyčky nebo vůdcovského uzlu do pevné karabiny s pojistkou.
• Brzdné uzly: Na laně se mezi jednotlivými členy v pravidelných rozestupech (cca každé 2–3 metry) vážou brzdné uzly (jednoduché uzly nebo osmičky). Pokud někdo spadne, tyto uzly se při průletu hranou trhliny „zakousnou“ do sněhu a výrazně pomohou pád zbrzdit.
• Zásoba lana: Na koncích by mělo zbývat dostatek volného lana (smotaného v batohu nebo přes rameno), které se použije při následné záchraně k vytvoření kladkostroje.

Lano musí být mezi vámi neustále mírně napnuté. Pokud se ti lano courá u nohou, hrozí, že o něj zakopneš mačkou, nebo v případě pádu získá tvůj kolega takové zrychlení, že ho už nikdo neudrží. Proto pohyb na laně vyžaduje neustálou koncentraci a sladění tempa s ostatními.

Čtení terénu a pohyb v praxi

Čtení terénu a správný pohyb jsou na ledovci otázkou intuice podložené zkušenostmi. Ledovec je taková živá plocha, která se neustále pohybuje, čímž vzniká napětí a následné trhliny. Tvým úkolem je toto napětí v krajině vidět dříve, než se staneš jeho obětí.

1. Hledání trhlin

Trhliny se tvoří tam, kde se ledovec tzv. láme. Ačkoliv se led zdá být pevný a nehybný, ve skutečnosti se pod vlastní vahou chová jako řeka, která pomalu stéká z hor do údolí. Problém nastává v momentě, kdy se podloží pod ledovcem změní nebo se údolí zúží. Led, který je ve své horní vrstvě křehký, nedokáže plynule kopírovat prudké nerovnosti terénu, a tak v něm vzniká obrovské napětí a on praská. Na co tedy dávat pozor?

• Vnější oblouky a zlomy: Pokud se ledovec stáčí nebo se podklad pod ním stává strmějším, led na povrchu praská. Největší trhliny hledej tam, kde se sklon svahu mění z mírného na strmý.
• Sněhové deprese: Na zasněženém ledovci hledej jemné propadliny nebo stíny v jinak rovné bílé ploše. Často vypadají jako mírná koryta, místa, kde se sněhový most nad trhlinou začíná vlastní vahou propadat.
• Barva sněhu: Starší, našedlý sníh bývá stabilnější než čerstvé nafoukané závěje, které mohou trhliny maskovat, ale nemají žádnou nosnost.

2. Technika pohybu

Pohyb v lanovém zástupu má svá specifická pravidla, která zajišťují, že lano bude v případě pádu fungovat:

• Mírně napnuté lano: Toto je nejdůležitější pravidlo. Lano mezi tebou a parťákem nesmí nikdy ležet na sněhu. Musí být neustále v mírném tahu. Pokud by bylo lano prověšené a někdo spadl, nabral by rychlost a ráz by vás všechny strhl.
• Kolmé přecházení trhlin: Trhliny se snaž přecházet vždy kolmo k jejich směru. Tím minimalizuješ čas strávený na nestabilním mostě a zajistíš, že v případě proboření poletíš kolmo na lano.
• Stopa v měkkém sněhu: Pokud prošlapáváš stopu, dělej malé kroky. Před každým přenesením váhy na sněhový most ho nejprve opatrně vyzkoušej hrotem cepínu nebo nohou, zda pod ním není prázdno.

Základem bezpečné chůze v mačkách je technika plochého kroku, kdy nohu na terén pokládáš celou plochou tak, aby do ledu zabíralo všech deset nebo dvanáct hrotů najednou. Tento pohyb vyžaduje širší postoj (mírně rozkročené nohy) k zamezení zachycení mačky o oblečení a vědomé vytáčení kotníků tak, aby chodidlo kopírovalo sklon svahu.

Při sestupu je pak důležité udržovat těžiště a důrazně zakopávat paty do terénu, přičemž neustále dbej na čistotu hrotů a sleduj, zda se ti pod podrážkami netvoří nebezpečné sněhové bačkory, které by mohly způsobit nepříjemné klouzání. Cepín drž vždy v ruce směřující ke svahu. Pokud by došlo k uklouznutí, tvou jedinou šancí je okamžité zahájení samobrzdění cepínem. Musíš na něj celou vahou nalehnout a rýt hrotem do ledu, než nabereš nekontrolovanou rychlost.

Záchrana z trhliny

I při nejvyšší opatrnosti se může stát, že se pod tebou propadne sněhový most. V ten moment se ukáže, jak poctivě jsi trénoval metodiku záchrany. Pokud tvůj parťák spadne do trhliny, tvým prvním úkolem je pád vybrzdit. Tedy okamžitě se vrhnout k zemi, zaseknout cepín i nohy do sněhu a vytvořit tak protiváhu.

Následuje proces budování jistícího stanoviště, nejčastěji pomocí tzv. „sněhové hrazdy“ (zakopání cepínu vodorovně do sněhu). Teprve když je zachycený lezec bezpečně zajištěn, můžeš začít s vytahováním, například pomocí kladkostroje. Tato dovednost není něco, co si jednou přečteš a pak to bez problému zvládneš. Vyžaduje pravidelný nácvik na bezpečném svahu. Při pádu do trhliny není čas na zahálení, podchlazení a šok jsou nepřátelé, které bys neměl podceňovat.

Pád do ledovcové trhliny sice zní strašidelně, ale pokud jsi správně navázaný na lano a všichni reagují okamžitě, nemusí být tragický. Pokud se proboříš, následuje prudké škubnutí, jak se lano zařízne do hrany trhliny. V tu chvíli visíš v prostoru, pravděpodobně v temnu a chladu, a tvou prioritou by měla být stabilizace polohy a komunikace s parťáky na povrchu.

Postup bezprostředně po pádu:

1. Kontrola stavu a komunikace: Jakmile je po pádu, zakřič na parťáky, zda jsi v pořádku. Pokud jsi schopen pohybu, první věcí je odlehčit tlaku na hrudník a břicho. Pokud máš těžký batoh, upevni ho na pomocnou smyčku a spusť ho pod sebe, abys mohl volně dýchat.
2. Vlastní pevný bod: Pokud to situace dovolí (jsi u stěny trhliny), zkus se zapřít nohama nebo do ledu zavrtat ledovcový šroub a zajistit se k němu. Tím ulevíš parťákům na povrchu, kteří drží tvou váhu.
3. Sebezáchrana: Pokud tě tým nemůže vytáhnout, musíš zahájit výstup po laně pomocí prusíkových smyček nebo mechanických blokantů (např. Tibloc). Nasadíš jeden blokant na lano nad sebe (propojený se sedákem) a druhý pod něj (jako schod pro nohu). Střídavým posouváním a stoupáním se postupně dostaneš až k hraně trhliny.
4. Překonání hrany: Nejtěžší moment nastává u hrany trhliny, kde je lano zaříznuté hluboko do sněhu. Zde je nutná spolupráce s týmem, který ti může zvrchu podat smyčku nebo pomocí cepínů hranu odkopat.

Celý proces záchrany je závodem s časem. Je důležité, aby člověk uvíznutý v trhlině nezůstal pasivní, ale aktivně spolupracoval na svém vyproštění, ať už přípravou vlastní kotvy v ledu, nebo postupným šplháním po laně do bezpečí.