Co dělat, když se ztratíš: krizové scénáře a jak si poradit

Zabloudit nebo uvíznout v přírodě není nic neobvyklého. Stává se to začátečníkům i ostříleným horalům. Každý rok slyšíme o turistech, kteří museli neplánovaně strávit noc v lese či horách, ať už kvůli ztrátě orientace, náhlému zranění nebo nepředvídanému zhoršení počasí. Je proto zásadní nepodceňovat přípravu na túru a znát základní pravidla přežití, protože podobná situace se může stát komukoli.

Následující článek rozebírá tři modelové krizové scénáře (ztrátu signálu a orientace, zranění v terénu, náhlé zhoršení počasí), a radí, jak v nich správně reagovat. Na závěr si shrneme obecné poučky krizového chování (metodu STOP) a doporučíme vybavení, které by nemělo chybět v batohu zodpovědného dobrodruha.

Co se dočteš dál:

metoda pro potlačení paniky,
co dělat při ztrátě signálu,
jak na první pomoc a důležité kontakty,
jak na přečkání noci v terénu,
co udělat ještě než vyrazíš na trek.

Scénář 1: Ztráta signálu nebo orientace

Hluboko v horách ti vypadne mobilní signál, GPS nenabíhá a ty zjišťuješ, že nevíš, kudy dál. Možná jsi sešel z turistické značky nebo křižovatka neodpovídá mapě. Co teď? Nejhorší, co můžeš udělat, je podlehnout panice a bezhlavě pobíhat krajinou. Místo toho se zastav, zůstaň v klidu na místě a zhluboka dýchej. Klidně si i sedni a napij se vody. Tím zklidníš nervy a jasněji zhodnotíš situaci. Tato zásada vychází z metody STOP (Stop, Think, Observe, Plan; tedy Zastav, Přemýšlej, Pozoruj, Plánuj), ke které se ještě vrátíme. Zkrátka nejdříve přestaň panikařit, ať neuděláš unáhlené rozhodnutí, které by tě zavedlo ještě dál mimo trasu.

Zkus si vzpomenout, kudy jsi šel a kde jsi si byl naposledy jistý svou polohou. Pokud tušíš, že značená cesta je třeba jen pár set metrů zpět, může dávat smysl opatrně se vrátit k poslednímu orientačnímu bodu (např. rozcestí, výraznému stromu). Při návratu postupuj pomalu a často se otáčej. Krajina z opačné strany vypadá jinak a snadno bys minul místo, kde jsi se odklonil. Jestli nemáš tušení, odkud jsi přišel, nebo je terén nebezpečný, raději zůstaň na místě a nepokračuj dál do neznáma. Většina ztracených turistů bývá nalezena poměrně blízko značené trasy. Čím více se tedy vzdálíš, tím hůře tě budou záchranáři hledat. Navíc platí, že pokud jsi před túrou nahlásil plán cesty rodině či známým, záchranáři budou pátrat primárně v oblasti, kde jsi měl být. V takovém případě je vyčkávání na místě obvykle nejbezpečnější strategií.

Zorientuj se. Zatímco jsi v klidu, zkus využít mapu a kompas, pokud je máš k dispozici. Podívej se kolem sebe na krajinu, nevidíš nějaký orientační bod (vrchol, řeku, chatu)? Porovnej ho s mapou. Uvědom si, jakým směrem jsi zhruba šel (světovou stranu zjistíš i podle slunce nebo buzoly). Mrkni také na hodinky. Kolik času zbývá do setmění? Pokud máš turistickou aplikaci s offline mapou, zkus najít svou polohu podle GPS (funguje i bez mobilního signálu).

Zvaž své možnosti. Cítíš se fyzicky v pořádku? Kolik máš vody a jídla? Jaké je počasí a nevypadá, že se zhorší? To všechno ovlivní tvůj další krok.

Navaž spojení. Pokud nelze získat jasnou představu, kde jsi, pokus se přivolat pomoc. Zkus zapnout telefon, i když nemáš signál svého operátora, tísňové číslo 112 lze často uskutečnit přes síť jiného operátora, pokud je v dosahu. Vyjdi na vyvýšené místo, na hřebeni či mýtině může být signál lepší. Někdy pomůže odeslat SMS zprávu (např. s textem „SOS, jsem ztracený, zavolejte pomoc“, ideálně na 112 nebo někomu, kdo zalarmuje Horskou službu). SMS totiž potřebuje méně signálu než hovor.

V Česku a okolních zemích také funguje mobilní aplikace Záchranka, kterou se vyplatí mít předem staženou. Umí odeslat nouzovou zprávu s GPS souřadnicemi přímo záchranářům. Pokud žádný signál opravdu není, budeš se muset spolehnout na jiné metody: akustické a vizuální signály. Zavolej „Pomoc!,“ zapískej na píšťalku (pokud máš) a poslouchej, zda někdo odpoví. Mezinárodně se udává nouzový signál 6 krátkých zapískání či záblesků za minutu, pak minuta pauza a opakovat. V praxi i tři opakované hvizdy nebo světelné signály po krátkých intervalech dávají okolí najevo, že jde o volání o pomoc.

Pokud je noc, blikej baterkou nebo použij chemické světlo (tzv. lightstick). Ve dne můžeš mávat výrazně barevným kusem oblečení nad hlavou nebo ho vyvěsit na viditelném místě. Také oheň poslouží jako signál, ideálně na otevřeném prostranství zapal tři ohně do trojúhelníku (pokud máš dost materiálu a podmínky to dovolí), nebo přilož čerstvé listí či trávu pro kouř. Samozřejmě dávej pozor, abys nezpůsobil lesní požár, oheň udržuj pod kontrolou.

Aktivně hledej cestu. Rozhodnutí, zda se vydat sám hledat civilizaci, není lehké. Obecně platí: pokud někdo ví o tvé túře a bude tě pohřešovat, raději zůstaň na místě a čekej na záchranu. Pokud ale nikdo netuší, kde jsi (neoznámil jsi plán cesty) a pomoc by tak ani nemusela dorazit, může být nutné pokusit se o sebezáchranu.

V takovém případě pečlivě naplánuj směr pochodu. Rozhodně nechoď bez cíle sem a tam. Nejrozumnější bývá držet se jednoho směru (aby ses nemotal v kruhu) a často bývá doporučováno sestupovat z kopce dolů, dokud nenarazíš na potok, údolí či cestu. V evropské krajině tě dříve či později dovede potok nebo údolí k obydleným oblastem, vesnice často leží v údolích a silnice vedou podél vodních toků.

Pokud narazíš na značenou turistickou stezku, vydej se po ní směrem z kopce a na křižovatkách zvol tu největší a nejzřetelnější cestu. Když při sestupu nenarazíš na stezku, pokračuj prostě dolu údolím po proudu. To je zpravidla nejrychlejší cesta k civilizaci. Vyhýbej se přitom nebezpečnému terénu, nescházej do strmých roklí, nešplhej zbytečně na skály, vyvaruj se bažin apod. Jednak by tě takový terén vyčerpal, jednak hrozí, že si přivodíš úraz a situaci ještě zhoršíš. Jestli máš možnost, zanechávej po sobě stopy pro záchranáře, například na rozcestí na zemi vyznač šipku z klacků směrem, kterým pokračuješ, nebo zavěs na větev útržek látky.

Pohybuj se jen za denního světla (pouštět se do neznáma po setmění by bylo krajně riskantní), postupuj pomalu a obezřetně, šetři síly a často odpočívej. Pamatuj, že i kdybys šel velmi pomalu, určitě nakonec na něco narazíš. V Evropě prakticky neexistuje místo, odkud bys nedošel do 24 hodin k silnici či obydlí. Studie ukazují, že až 65 % ztracených, kteří bloudili dál, muselo být zachraňováno, zatímco ti, kdo rozumně zůstali na místě, byli nalezeni rychleji a často vyvázli bez zranění. Zvaž tedy dobře, zda se vydat dál, nebo raději setrvat na místě. Ať už zvolíš jakkoli, drž se svého rozhodnutí a nepanikař.

Scénář 2: Zranění a nemožnost pokračovat

Další krizová situace nastává, když si ty (nebo někdo z tvé skupiny) přivodí vážnější zranění a nemůže pokračovat v cestě. Může jít o zlomenou nohu po škobrtnutí na kameni, vyvrtnutý kotník, pořezanou ruku, nebo třeba náhlou zdravotní indispozici (kolaps, astmatický záchvat apod.). Rázem nastává problém. Čas běží, do cíle daleko a postižený se nedokáže sám přemístit. Jak postupovat?

V první řadě opět platí: nepropadej panice. Zraněný (a i ostatní) mohou být v šoku, vyděšení, plní adrenalinu. Zastavte se, všichni by se měli pokusit zklidnit a zkontrolovat stav zraněného. Zhodnoť závažnost zranění: Je při vědomí? Dýchá normálně? Nehrozí mu bezprostředně selhání životních funkcí? Pokud ano (např. masivní krvácení, poranění hlavy s bezvědomím apod.), je namístě okamžitě volat na 112 a zahájit neodkladnou první pomoc (zástava krvácení, resuscitace atd.). Naopak u méně závažných úrazů (např. podvrtnutý kotník, kdy postižený nemůže chodit, ale jinak je v pořádku) máte čas v klidu promyslet další krok.

Poskytni první pomoc: Ošetři to, co je v tvých silách. Vyčisti a obvaž ránu, zafixuj poraněnou končetinu (provizorní dlaha z větve a obvazu nebo i složené větrovky), ulož zraněného do pohodlné polohy. Udržuj ho v teple. I v létě může člověk v šoku rychle prochladnout. Podlož mu pod sebe bundu nebo karimatku, přikryj ho dalším oblečením či termofólií, aby neležel přímo na studené zemi a neprochladl. Dej mu trochu napít a něco energetického k snědku (pokud je při vědomí a nemá úraz břicha). Dbej i o sebe a ostatní ve skupině, napijte se, odpočiňte si, ať máte sílu situaci řešit.

Kontaktuj záchranáře: Pokud máš signál, neváhej volat profesionální pomoc přes linku 112 (v horách lze volat přímo Horskou službu, v ČR na číslo 1210). Operátorovi se snaž popsat co nejpřesněji, kde se nacházíš a co se stalo: uveď polohu (ideálně souřadnice z GPS, turistický orientační bod nebo poslední prošlou lokalitu) a povahu zranění. Pomůže i informace, kolik osob je s tebou a v jakém stavu, a jaké máte vybavení. Díky tomu se záchranáři lépe připraví (např. vyšlou vrtulník, pokud je to v odlehlém terénu a vážné). Pokud nemáš signál pro hovor, zkus odeslat nouzovou SMS, případně využij již zmiňovanou aplikaci Záchranka, která odešle nouzovou zprávu i přes datovou síť, pokud je dostupná slabá datová konektivita. V krajním případě se bude muset někdo vydat najít signál nebo dojít až do místa, kde je dostupná pomoc (chalupa, parkoviště, město) a přivolat pomoc tam.

Pokud jsi ve skupině: Skupina by se neměla rozdělit, ale pokud není jiné východisko, jeden nebo dva schopní jedinci se mohou vydat přivolat pomoc, zatímco u zraněného zůstávají ostatní. Vždy je ideální, aby zraněný nezůstával sám. Psychicky je to pro něj lepší a v případě zhoršení stavu je u něj někdo další.

Pokud jste byli jen dva a jeden musí odejít, ujisti se, že zraněný je v relativně stabilním stavu a zajištěný. Připrav zraněnému improvizovaný tábor. Umísti ho na co nejbezpečnější místo (např. dál od srázu, na závětrnou stranu skály, mimo tekoucí vodu atd.), přikryj vším možným teplým oblečením a nech mu po ruce vodu, jídlo a případně i nějakou zbraň (hodí se i silná píšťalka nebo klacek pro pocit bezpečí).

Domluvte se na plánu: Vysvětli zraněnému, kudy se pokusíš dojít pro pomoc a jak dlouho to asi potrvá. Ujisti ho, že se vrátíš s pomocí. Pokud má hodinky, synchronizujte si čas, aby měl představu o čase. Zanech u něj poznámku (třeba do notesu nebo na kus papíru) pro případ, že by dorazili záchranáři či jiní turisté v tvé nepřítomnosti. Napiš, kdy jsi odešel, jakým směrem jdeš pro pomoc a jaký je stav zraněného. Tato informace může výrazně urychlit záchranu.

Ten, kdo odchází pro pomoc, by si měl vzít mapu, případně vyfotit zraněného a okolí pro ukázku záchranářům, a pokud možno jít po známé trase (nejlépe tou, kterou jste přišli). Nezapomeň, že i zachránce se může ztratit nebo zranit, nejednej proto lehkovážně. Pokud se stmívá nebo zuří bouřka, je lepší raději u zraněného přenocovat a vydat se pro pomoc za svítání, než riskovat vlastní život nočním blouděním. Vždy mysli na to, že dvojnásobná tragédie ničemu nepomůže. Proto pokud by cesta pro pomoc byla extrémně riskantní (např. bouře, lavinové pole v cestě, členitý terén v noci), raději vyčkejte pospolu do zlepšení podmínek.

Pokud jsi sám: Pokud jsi sám a vážně ses zranil (např. zlomená noha) a jsi bez mobilního signálu, nezbývá než čekat, až tě někdo najde. Proto vždy někomu oznam, kam jdeš. Pomůže, pokud např. za oknem auta na parkovišti necháš lísteček s názvem trasy, na kterou se vydáváš. Záchranáři pak vědí, kde přibližně hledat. Každopádně osamělý turista musí vynaložit maximum pro to, aby na sebe upozornil: píšťalka, volání, reflexní fólie na slunci, kouř z ohně, zkrátka vše, co může upoutat pozornost jiných výletníků nebo pátracích týmů.

Šetři baterii telefonu, ale třeba jednou za půl hodiny ho zkus zapnout a odeslat SMS/přijmout signál. Udržuj se hydratovaný. Pokud nemáš vodu, zkus se doplazit k nejbližšímu potůčku (pokud je v dosahu a zvládneš to i s úrazem) a vodu si naber. V nouzi vypij i nečistou vodu, protože dehydratace je akutnější riziko než případná žaludeční nevolnost z nezfiltrované vody. Také udržuj svou teplotu. Pokud se nebudeš alespoň trochu hýbat, snadno prochladneš. Taky si obleč vše co máš, zabal se do izotermické fólie a kolem sebe navrš jehličnaté větve či listí jako izolaci. Pokud se dá rozdělat ohýnek, udělej to (dým může přilákat pozornost). Hýbej prsty u nohou a rukou, ať se podporuje cirkulace krve.

Zkrátka udělej vše pro přežití noci. Šance jsou takové, že jakmile se nevrátíš domů dle plánu, záchranáři už po tobě pátrají a helikoptéra tě může ráno hledat. Připrav se na to tím, že budeš na co nejotevřenějším prostranství a dáš třeba na zem výrazně barevnou plachtu do tvaru, který bude na první dobrou vidět.

Scénář 3: Špatné počasí nebo tma

Vyrazil jsi za slunečného dne, ale hory mají jiné plány. Původní předpověď nevyšla a tebe zastihla bouřka vysoko v horách. Nebo ses při návratu opozdil a zastihla tě noc uprostřed hlubokého lesa. Tyto situace mohou být stejně nebezpečné jako zranění či ztracení. Terén se náhle stává zrádným a přírodní živly umí člověka opravdu prověřit. Důležité je opět zachovat rozvahu a co nejlépe se přizpůsobit novým podmínkám.

Bouřka v horách: První zásadou je nezůstávat na exponovaných místech. Jestli jsi někde na hřebeni nebo vrcholku, okamžitě sestup alespoň 30 výškových metrů pod něj. Blesky totiž udeří nejčastěji do nejvyššího bodu v okolí, takže tím bodem nechceš být ty ani skála, na které zrovna stojíš. Z toho důvodu se také vyhýbej osamoceným stromům uprostřed luk. Pod takovým stromem bys byl přímo na ráně nebezpečnému blesku. Naopak hustší les nižších stromů (např. mladé smrčiny) může poskytnout o něco bezpečnější úkryt, protože stromy kolem mají zhruba stejnou výšku a tvoří jakousi ochrannou klec. Dál pozor na kovové předměty jako trekové hůlky, cepín, rám batohu, mokré lano, protože mohou přitáhnout elektřinu. Odlož je pár metrů od sebe, ať do tebe případný výboj nepřeskočí. Pokud máš batoh s kovovou kostrou, polož ho opodál. Pokud jsi ve skupině, nezdržujte se těsně vedle sebe, ale udělejte mezi sebou rozestupy alespoň 5–10 metrů, ať případný zásah blesku nezasáhne všechny najednou.

Kde se schovat? Ideální je najít nějaký úkryt. Může to být turistický přístřešek, horská chata, případně jeskyně. V chatě či útulně si sedni dál od stěn, protože ty mohou vést bleskový proud, pokud by uhodil. Jeskyni využij jen pokud můžeš zalézt hluboko dovnitř, nestůj u vchodu ani se neopírej o stěny. Když není nic takového po ruce, sedni si na bobek do nejnižšího místa v okolí (prohlubeň, údolíčko), ale pozor na možnost přívalové vody. Pod sebe se snaž dát něco nevodivého, např. batoh nebo karimatku, ať je mezi tebou a zemí nějaká izolace. Nejlepší poloha při bouřce je dřep s nohama u sebe a na špičkách (minimální kontakt se zemí), rukama si zakryj uši. Ano, není to pohodlné, ale vydrž, dokud nejpřejde ta nejhorší bouřka.

Vydatné deště mohou mezitím způsobit jiné problémy…stezky se mění v bahno a potoky se rozvodňují. Hlídej si okolí, ať tě nepřekvapí prudký proud vody v údolí. Raději se utáboř výše nad tokem, pokud hrozí zaplavení. V silném větru pozor na padající větve, suché stromy a větve v lese mohou v poryvech padat, proto si nelehej přímo pod starý strom.

Ochrana před zimou a deštěm: Déšť a vítr dramaticky zhoršují pocitovou teplotu. I letní bouřka může znamenat pokles z 25 °C na 10 °C během hodiny. Vytáhni nepromokavou bundu nebo pláštěnku (pokud máš jen lehkou větrovku, oblékni si ji, každá vrstva pomůže). Obleč si všechny teplé vrstvy, co máš, a nezapomeň na čepici či kapuci. Přes hlavu totiž uniká hodně tepla. Když se zastavuješ na delší dobu, obuj si suché ponožky a izoluj se od země (pod sebe dej karimatku, větve nebo aspoň batoh), abys neprochladl odspodu. Máš-li izotermickou fólii, přikryj se jí, vrátí ti zpět 90 % tělesného tepla. Jen pozor, ať ji na otevřeném prostranství neodfoukne vítr. Pokud prší dlouho, snaž se udržet svůj oheň (pokud ho máš): chraň ho ze stran kameny a pravidelně přikládej. Oheň nejen zahřívá, ale také vysílá kouřový signál, takže má vícero využití.

Mlha a snížená viditelnost: Horské počasí často zahrnuje mlhy a mraky, ve kterých není vidět ani na metr. V mlze nebo hustém sněžení se raději nehýbej, pokud nevíš kudy přesně jít dál. Velmi lehce ztratíš orientaci a můžeš sejít do nebezpečného terénu. Pokud máš kompas a víš, že určitým směrem je bezpečná oblast, můžeš se tím směrem opatrně vydat, ale opět platí, že pokud se rychle stmívá či se terén horší, zastav. Mlha často po nějaké době (třeba ráno) ustoupí. Vyplatí se tak počkat, než riskovat krok do prázdna.

Noc v terénu: Pokud tě tma zastihla dříve, než jsi stihl dojít do cíle, zvaž, zda má smysl pokračovat. Máš kvalitní čelovku a jsi si na 100 % jistý, že cesta zpět je bezpečná a značky jasné? Pokud ano, může být nejlepší pomalu pokračovat v cestě (za předpokladu, že nejsi ztracený, jen máš lehké zpoždění). Ve většině případů ale nastane tma právě ve chvíli, kdy zjišťuješ, že nevíš přesně kde jsi. Tma v lese či na horách je velký nepřítel. I s baterkou vidíš jen kužel světla a snadno přehlédneš odbočku, nebo hůř, přehlédneš díru, kámen či sráz a zraníš se. Proto obecně platí: jakmile se začne smrákat a ty nemáš jasno o cestě, začni hledat místo na nouzové přenocování. Pokud nenarazíš na chatu či obydlí, hledej přírodní úkryt.

Husté větve smrků tě trochu ochrání před rosou, skalní převis nebo jeskyně (pozor na zvířata, co tam bydlí) jsou ještě lepší. Když nic takového není, vyber si sušší a rovné místo. Můžeš si z okolí nahrabat hromadu listí či jehličí jako improvizovanou matraci a přístřešek. Můžeš také napnout celtu nebo pláštěnku mezi stromy a vytvořit si tak ochranu proti děšti a větru. Rozdělej oheň, jestli máš čím. Dodá ti teplo, světlo i pocit psychické pohody. Tma a samota dokáží psychiku potrápit, proto taky pomáhá se nějak zabavit: sbírej třeba dřevo, zpívej si nebo si nahlas povídej, co zítra uděláš. Zkrátka dělej cokoliv, co zažene strach. Šetři baterie! Nesviť si stále, raději občas rozsviť a zkontroluj okolí, ale jinak světlo nepotřebuješ. Čelovku případně přepni na úsporný režim a nech si ji na hlavě, abys byl vidět při pátrání. Je známá věc, že v noci se zdají problémy daleko horší. Zkus se proto zabalit, ulehnout a aspoň trochu pospat. Střídavě podřimuj a drž hlídky, pokud je vás ve skupině víc. Nedovol panice, aby tě přesvědčila k noční výpravě. Za tmy se člověk motá v kruzích, takže je lepší počkat na rozbřesk. Ve dne pak půjde mnoho věcí lépe.

Ráno po bouřce nebo neplánované noci zhodnoť situaci: Máš energii pokračovat? Víš kudy? Pokud ano, vydej se opatrně na cestu k nejbližší civilizaci. Pokud stále tápeš, raději zůstaň a počkej na pátrací tým. Už o tobě nejspíš vědí a jsou na cestě. V nouzové noci venku je nejdůležitější přežít ve zdraví do rána. Jakmile se rozední, polovina boje je vyhraná.

Základní pravidla chování v krizi: metoda STOP

Ve všech výše popsaných krizových situacích se opakovaně ukázalo, že klíčové je zachovat chladnou hlavu a systematicky jednat. Právě k tomu napomáhá jednoduchá metoda S.T.O.P. podle počátečních písmen anglických slov Stop, Think, Observe, Plan. Tuto pomůcku doporučují horské služby a záchranáři po celém světě. Jak tedy v krizové situaci aplikovat STOP?

S = Stop (Zastav)

Okamžik, kdy si uvědomíš, že jsi ztracený nebo v maléru, by měl být impulsem k zastavení. Zaprvé tím zamezíš, že se zatouláš ještě hlouběji do neznáma a zadruhé získáš čas na rozmyšlenou. Začni dýchat pomalu a zhluboka, dej si doušek vody. Zkrátka uklidni tělo, které je v režimu „bojuj nebo uteč“. Pouze s klidnější myslí překonáš prvotní paniku. Jak trefně poznamenal cestovatel a spisovatel Mark Jenkins: „Každý rád říká nepropadejte panice, ale dokud se skutečně neztratíte, nevíte, jak obtížné to je. Panika přijde – trik je nechat ji přejít a nejednat pod jejím vlivem.“ Když tedy cítíš, že tě svírá úzkost, vyčkej, až opadne. Nic ti neuteče a každá minuta, kterou strávíš sbíráním odvahy, ti později může ušetřit spoustu problémů.

T = Think (Přemýšlej)

Jakmile se zklidníš, začni analyzovat situaci. Zeptej se sám sebe: Jak jsem se sem dostal? Kudy a odkud jsem přišel? Kdy a kde jsem byl naposledy jistý svou polohou? Jakým směrem jsem se od té doby ubíral? Také zvaž čas: kolik hodin už asi bloudím a kdy se setmí. Při rychlosti 2 km/h, což je běžné pro chůzi s těžším batohem, jsi mohl za poslední hodinu ujít cca 2 km špatným směrem. Uvažuj, jestli má smysl se vracet stejnou cestou. Dále promysli své zdroje: Mám vodu? Jídlo? Teplé oblečení? A co stav členů výpravy, je někdo zraněný, unavený? Všechny tyto úvahy ti pomohou určit, jaké máš možnosti. Důležité je neodbíhat myšlenkami k nejhorším scénářům, ale soustředit se na konkrétní, racionální otázky, které vedou k řešení.

O = Observe (Pozoruj)

Dále využij smysly i dostupnou výbavu k průzkumu okolí. Rozhlédni se, nevidíš něco povědomého nebo užitečného? Třeba siluetu vrcholu, který poznáváš z mapy, zvuk řeky v dáli (řeka značí údolí a možnou cestu), nebo stopy po lidech (odpadky, ohniště)? Vytáhni mapu a kompas a zjisti světové strany. Pokud víš, kde bylo ráno slunce, odhadneš světovou stranu i bez kompasu. Podívej se na mapu, jestli v okolí nemáš zakresleny orientační body (rozcestí, potoky, vrcholky) a snaž se je porovnat s tím, co vidíš kolem sebe. Mrkni i na hodinky a oblohu: Jaké je počasí? Zhoršuje se, nebo drží? Kolik času zbývá do večera? Pokud máš fotoaparát nebo telefon, prohlédni fotografie, které jsi během cesty pořídil. Možná tam uvidíš rozcestník či krajinu, kterou lépe identifikuješ s odstupem. Zkontroluj své zásoby vody a jídla, ať víš, na jak dlouho vydržíš bez doplnění. Zaposlouchej se, někdy můžeš zaslechnout hlasy turistů v dáli, zvony z kostela v údolí nebo zvuk automobilů z nedaleké silnice. To vše jsou indicie, které ti mohou pomoci zorientovat se nebo přivolat pomoc.

P = Plan (Plánuj)

Teď přichází chvíle rozhodnout se, co dál. Na základě toho, co už jsme si řekli si stanov plán. Může to znamenat například: „Vrátím se zpět po svých stopách k poslednímu rozcestí.“ Nebo: „Podle mapy teče směrem na jih řeka, sejdu k ní a budu ji sledovat.“ Plán může znít i: „Zůstanu tady přes noc, protože do tmy je půl hodiny a nemá cenu bloudit dál. Udělám si tedy přístřešek a oheň.“ Co je důležité: nezačni znovu jednat chaoticky bez plánu. Jakmile plán jednou máš, drž se ho. Samozřejmě buď připraven reagovat na nové skutečnosti (např. si všimneš na zemi čerstvé stopy, pak přehodnoť, zda poblíž nejsou lidé). V zásadě se ale vyvaruj situace, kdy chvilku jdeš jedním směrem, pak se lekneš a zkusíš jiný atd. Tím bys akorát ztratil přehled. Když narazíš na překážku, raději ji obejdi a vrať se k původnímu směru. Než se pohneš z místa, ujisti se, že na to máš dost sil a vhodné podmínky. Pokud už zapadá slunce nebo jsi fyzicky vyčerpán, bude lepší plán zůstat a počkat na ráno. Vždy mysli i na plán B: Co udělám, když ten můj postup do hodiny nevyjde? Například: „Když do setmění nenajdu cestu, vrátím se sem k tomuto stromu a přespím tu.“ Taková mentální příprava tě udrží v klidu, protože budeš vědět, že máš alternativu.

Zkrátka a dobře, metoda STOP tě nutí zpomalit a jednat rozvážně, nikoli impulzivně. Je to univerzální rada pro ztracení se v horách, zranění i jiné stresové situace. Když ji dodržíš, výrazně zvyšuješ šanci, že se z nesnází dostaneš sám nebo že tě záchranáři najdou včas a v pořádku.

Doporučené vybavení na cesty

Nikdo se samozřejmě nechce dostat do krizové situace, ale každý musí počítat s tím, že může nastat. Proto zkušený dobrodruh dodržuje zásadu, že vždy má u sebe základní vybavení pro přežití, i na zdánlivě krátkou a nenáročnou vycházku.

To jak si správně sestavit krabičku poslední záchrany rozebereme podrobně v dalším článku, který vyjde za dva týdny, takže STAY TUNED! Zatím si tedy jen pro představu stručně sepíšeme, co by ti nikdy nemělo chybět.

navigace a orientace: mapa, kompas, GPS nástroj, píšťalka, nouzové zrcátko
komunikace: mobil, powerbanka, aplikace Záchranka, satelitní komunikátor
oblečení a ochrana před živly: jedna teplá vrstva navíc, nepromokavá vrstva, sluneční brýle, krém na opalování, izotermická folie
světlo: čelovka, baterka
oheň: zapalovač, vodotěsně zabalené zápalky, troud, křesadlo
první pomoc: malá lékárnička
jídlo a pití: tyčinka navíc, tablety na čištění vody, filtr na vodu, temrmoska s čajem
ostatní: nůž, paracord, lepicí páska, hůlky, karabina, lopata (pokud trek vyžaduje)

Než vyrazíš, vždy informuj někoho o svém plánu! Nech doma lístek nebo dej vědět někomu z rodiny nebo kamarádovi kam jdeš, kudy a kdy se asi vrátíš. V případě nouze to významně urychlí pátrání. Také si zjisti lokální tísňová čísla (v Evropě většinou 112 stačí, ale některé země mají specializované horské linky či jiné záchranné služby). Zkrátka buď připraven.

TIP: Více o outdoorovém oblečení (jak ho vybrat a vrstvit) se dočteš v našem dalším článku ZDE.

Stručný přehled na konec

Pobyt v přírodě přináší nádherné zážitky, ale občas i nečekané situace. Kdo je připraven a informován, ten nebezpečí výrazně snižuje. Buď proto zodpovědný a nepodceňuj přírodu ani zdánlivě banální výlety. Hlavní je vždy zachovat klid, použít rozum a dostupné prostředky. Níže jsme pro tebe vytvořili stručný přehled toho nejdůležitějšího z dnešního článku.

Před výpravou: naplánuj trasu, nastuduj mapu, zkontroluj předpověď počasí a informuj blízké o svém plánu (místo, trasa, předpokládaný návrat). Připrav si potřebné vybavení (mapu, lékárničku, oblečení atd.) a nezapomeň nabít telefon a powerbanku.
Prevence na cestě: drž se značených tras, průběžně kontroluj podle mapy kudy jdeš a všímej si orientačních bodů. Sleduj čas a obrať se včas, ať tě nezastihne noc daleko od cíle. Pokud se zhoršuje počasí nebo síly dochází, neboj se výlet zkrátit či přerušit.
Když se ztratíš: zastav se. Použij metodu STOP. Uklidni se, promysli situaci, zorientuj se pomocí mapy či okolí a naplánuj další krok. Zkus se vrátit na poslední známé místo, nebo zůstaň tam, kde jsi. Zkus volat 112 či poslat SMS, případně použij píšťalku, světlo či oheň k signalizaci. Pokud musíš vyrazit hledat civilizaci, jdi jedním směrem (ideálně dolů z kopce podél vody) a vyhýbej se riskantnímu terénu.
Když se zraníš ty nebo někdo v tvé partě: poskytni první pomoc, zastav krvácení, zafixuj zlomeniny. Chraň sebe i zraněného před zimou a šokem (podlož ho a zabal do tepla). Zavolej pomoc pomocí čísla 112 (nebo přes aplikaci Záchranka), popiš polohu a stav zranění. Pokud nemůžeš volat a jsi ve skupině, pošli schopného člena týmu pro pomoc. Zraněného nenechávej samotného, pokud to jde. Zbytečně s ním nehýbej, raději vyčkej, jestli je naděje na brzký příchod pomoci.
Když tě překvapí bouřka nebo náhlá změna počasí: při bouřce opusť hřeben či vrchol, schovej se v nižším terénu, vyhni se izolovaným stromům a kovovým předmětům. Najdi úkryt před deštěm (jeskyně, hustý les nebo houští, převis) a izoluj se od země. Obleč si vše suché a teplé, co máš, použij pláštěnku nebo improvizovaný přístřešek. Při tmě nepokračuj složitým terénem, ale najdi si místo na nouzový bivak, založ oheň a přečkej do rána. Dávej o sobě průběžně vědět (světlo čelovka/oheň, nějaký zvuk).
Obecné zásady přežití: Šetři silami i zásobami (vodu pij po doušcích, jídlo si rozvrhni). V chladu se hýbej střídmě, ať nezmrzneš, ale zároveň se nezpotíš (v mokrém oblečení ti bude zima). V teple naopak odpočívej ve stínu, ať se nepřehřeješ. Improvizuj! Příroda často nabízí materiály k vytvoření provizorních pomůcek (větve na dlahu či přístřešek, listí jako izolace, atd.). A hlavně neztrácej naději. Psychická odolnost je klíčová.

Krizovým situacím je nejlepší předcházet dobrou přípravou, ale když už nastanou, vybavený a informovaný turista si s nimi dokáže hravě poradit. Tenhle článek ti poskytnul užitečné tipy a rady, jak takové krizové situace bez problému zvládnout. Věříme, že díky nim budeš v přírodě zase o něco jistější. Tak buď opatrný, respektuj svět tam venku a on se ti odmění nezapomenutelnými zážitky. ;-)

Hodně štěstí na tvém dalším dobrodružství!

[/lock]