Alex Honnold vylezl bez jištění po stěně 500m vysokého mrakodrapu. A Netflix to pustil živě do světa.

Včera se na chvíli stalo to, co si člověk spojuje spíš s filmem než s realitou: Alex Honnold — legenda free solo lezení — vylezl bez jištění po fasádě mrakodrapu Taipei 101 (508 m) a došel až na vrchol. Celé to běželo v živém vysílání na Netflixu, sledované tisíci lidí dole v ulicích i statisíci (a dost možná miliony) u obrazovek.

Podle Reuters trval výstup zhruba 91 minut a proběhl se souhlasem správy budovy i města. A aby to bylo ještě absurdnější: kvůli počasí se akce nejdřív odložila, protože v Taipei pršelo a organizátoři nechtěli riskovat mokrý „terén“ na hladké fasádě.

A teď to hlavní: nebyla to jen senzace. Byl to moment, který znovu otevírá otázky, kde končí sportovní výkon a kde začíná spektákl — a proč nás to přesto nepustí oči z obrazovky.

Kdo je Alex Honnold (a proč tohle není „jen další týpek, co leze“)

Pokud se ve světě lezení vysloví „free solo“, pro spoustu lidí se automaticky vybaví jedno jméno. Alex Honnold se stal symbolem lezení bez lana nejen kvůli výkonům, ale hlavně kvůli tomu, jak působí: klidně, analyticky, skoro až „nudně“ — jako by riziko nebylo drama, ale rovnice.

Širší veřejnost ho zná především díky dokumentu Free Solo, který zachytil jeho slavný výstup na El Capitan bez jištění (a který posbíral i filmová ocenění). Právě tenhle „tichý styl“ je na něm fascinující: Honnold neumí prodávat strach. On ho umí rozpustit v přípravě.

A možná i proto včerejší akce rezonuje tolik — protože to nebyl influencerovský trik. Byl to nejznámější sólolezec planety, který si vybral extrémně viditelnou a symbolickou „stěnu“.

Taipei 101: 508 metrů skla, oceli a architektury, která tě chce shodit

Taipei 101 není jen „nějaký mrakodrap“. Je to stavba, která dlouho nesla titul nejvyšší budovy světa a dodnes patří mezi nejvyšší a nejikoničtější věže planety.

Netflix i média často zmiňují specifické architektonické segmenty budovy přezdívané „bamboo boxes“ — části, kde se rytmus fasády mění, přibývají hrany, přechody a místa, která se v lezení chovají jako nepříjemná „pasáž“, ne jako rovná stěna.

A právě v tom je rozdíl proti čisté skále: u skály aspoň intuitivně čteš strukturu. U moderní budovy je to kombinace detailů, které nejsou navržené pro pohyb člověka — a přesně proto to vypadá tak nepatřičně. Jako když se někdo rozhodne, že z dopravní infrastruktury udělá lezeckou linii.

Jak probíhal výstup: 1,5 hodiny soustředění, tisíce očí a žádné „druhý pokus“

Podle reportu Reuters vylezl Honnold na vrchol za zhruba 91 minut, a dole mezitím rostl dav lidí, kteří sledovali každý metr.

Guardian popisuje, že nejtěžší byla prostřední část a že Honnold využíval balkonové/odpočinkové zóny mezi segmenty, kde se na chvíli zastavil. Outside pak výkon shrnul jako rekordní „urban free solo“ a uvádí čas výstupu s ještě větší přesností.

Netflix tomu dal název Skyscraper Live (v českém Netflixu běží jako „Mrakodrap naživo“) a postavil to jako velkou live událost — včetně komentářů a přenosové dramaturgie.

A zároveň udělal jednu věc, která ukazuje, že i streamer si uvědomuje váhu momentu: přenos měl běžet s cca 10sekundovým zpožděním, aby šlo v případě nejhoršího vysílání zastavit.

Tohle samo o sobě stačilo, aby se internet rozdělil na dva tábory.

Euforie vs. „tohle už je moc“: proč se kolem toho zvedla vlna kontroverze

Guardian otevřeně píše o etické debatě: je v pořádku dělat z extrémně rizikového výkonu živý přenos, který v sobě nese i prvek „diváckého napětí, jestli se něco nestane“?

Zároveň je fér říct, že tentokrát nešlo o ilegální „buildering“. Reuters zdůrazňuje, že výstup měl povolení a podílely se na něm autority i správa budovy. A i česká média to rámují jako mimořádný sportovní výkon v přímém přenosu, ne jako rebelii proti pravidlům.

Jenže i legální akce může vyvolat nepříjemnou otázku: co to udělá s kulturou lezení, když největší platformy světa začnou „monetizovat“ riziko? V komunitě je to citlivé téma už roky — a včera se jen dostalo na hlavní stage.

Proč tohle v outdoor světě rezonuje (a proč by to neměla být inspirace k napodobování)

Honnoldův výkon je extrém, který nelze přeložit do „zkus si to taky“. A je důležité to říct nahlas: free solo na 508metrové budově není disciplína pro veřejnost, ale špičkový výkon člověka s desetiletími zkušeností a velmi specifickým přístupem k riziku.

Přesto má tahle událost pro outdoor komunitu velký význam:

• Posouvá hranice toho, co společnost považuje za možné (a co ještě vůbec nazývá sportem).
• Ukazuje, jak moc se mění mediální svět: z dokumentu o výstupu se stává globální live event.
• A připomíná, že dobrodružství není jen o místě, ale o volbě: kam a jak člověk přenese svou dovednost.

Co si z toho odnést, i když nikdy nepolezeš po mrakodrapu

Možná nejzajímavější není samotný „stunt“, ale ten kontrast: na jedné straně mega show, na druhé straně člověk, který působí, jako by šel jen „na dlouhý soustředěný boulder“.

A přesně tady je Honnoldův podpis: ne v dramatu, ale v disciplíně. V rozhodnutí nevylézt, když prší. V tom, že čekal na povolení, místo aby si šel „pro slávu“ zkratkou. A v tom, že i když se dívá celý svět, ty ruce pořád musí udělat jednu jedinou věc: udržet se.