Jak se připravit na první zimní hike: vrstvy, chlad, led a plánování

Zimní turistika má jedinečné kouzlo – zasněžená krajina nabízí nádherné výhledy a tichou atmosféru, jakou v létě nezažiješ. Zároveň však výšlap v zimě klade na turistu vyšší nároky než letní turistika. Musíš věnovat velkou pozornost správnému oblečení, vybavení, plánování trasy a bezpečnosti. Bez důkladné přípravy se totiž může snadno stát, že se z vysněné zimní túry stane riskantní dobrodružství.

V tomto článku se dozvíš, co všechno je v zimních horách jinak, jak správně vrstvit oblečení, jak chránit ruce a nohy před omrzlinami, kdy si vystačíš s nesmeky a kdy potřebuješ mačky, na co myslet při plánování zimní trasy a dostaneš i “zimní checklist” s přehledem věcí, které zkontrolovat před odchodem. Díky důkladné přípravě se tvůj první zimní hike promění v nezapomenutelný zážitek, nikoli noční můru.

Co je v zimě na horách jiné?

Zimní podmínky v horách se výrazně liší od letních, a to hned v několika ohledech. Především jsou krátké dny a brzy tma. Zatímco v létě můžeš do hor vyrazit odpoledne a stále stihnout návrat za světla, v zimě se již kolem čtvrté hodiny stmívá. Je proto nutné plánovat trasu tak, abys ji bezpečně zvládl do setmění. Pro jistotu měj vždy u sebe čelovku s nabitými bateriemi, i kdybys plánoval návrat za dne – v zimě nikdy nevíš, kdy se můžeš zpozdit.

Počasí a teploty jsou dalším zásadním faktorem. V horách bývá v zimě mnohem chladněji než v údolí a mrazivé teploty spolu s větrem výrazně zvyšují pocit chladu. Vítr dokáže efektivně snížit vnímanou teplotu (windchill efekt) a během pár minut tě vychladit, pokud nejsi dobře chráněn oblečením. Zimní slunce je navíc nízko a dlouho nemusí vyjít nad obzor, takže část túry můžeš jít ve stínu mrazivého svítání či naopak brzkého soumraku. Sníh a led představují další výzvu – pohyb v závějích a na kluzkém povrchu je pomalejší a namáhavější. Trasa, kterou v létě zvládnete za pár hodin, se v zimě může protáhnout na celý den, protože hluboký sníh, nezřetelné či neprošlapané stezky a zledovatělý terén tempo výrazně zpomalují. Zároveň vydáš více energie na každý ušlý kilometr – chůze ve sněhu či brodění se závějemi je fyzicky náročné.

V zimních měsících si užiješ světlo klidně jen osm hodin denně, počítej s tím!

Orientace v terénu je během zimy obtížnější. Sněhová pokrývka může skrýt cesty, značky i orientační body. Turistické značení bývá často pod sněhem nebo pokryté námrazou, takže se snadno můžeš odchýlit z trasy, zvláště pokud jsi na ni vyrazili poprvé. Je proto vhodné mít u sebe mapu (ideálně i offline v telefonu či GPS) a umět se podle ní řídit, případně mít staženou trasu dobrodružství do offline režimu v aplikaci Adventurer (funkce pro členy Adventurer Clubu). Za zhoršené viditelnosti (mlha, husté sněžení, vánice) se navíc orientuje ještě hůře – všechno kolem je bílé a splývá dohromady, takže ztráta orientace hrozí i zkušeným. V zimě také v horách potkáš méně dalších turistů. To může být výhoda (klid a méně zalidněné stezky), ale i nevýhoda – v případě potíží se nemusíš dovolat pomoci od náhodných kolemjdoucích.

Rizika v zimních horách jsou obecně vyšší než v létě. Hrozí podchlazení (hypotermie), pokud se nedostatečně oblékneš nebo promokneš, a také omrzliny na exponovaných částech těla (prsty, nos, uši). Kluzký terén zvyšuje riziko uklouznutí a pádu. V nižších polohách to může znamenat nepříjemný pád na zledovatělém chodníku, ve vyšších horách však uklouznutí na ledu může vést i k pádům ze svahu či úrazu v exponovaném terénu. Sněhové laviny jsou specifickým zimním nebezpečím ve velehorách a vysokých pohořích (Vysoké Tatry, Alpy apod.). V českých horách (např. Krkonoše, Jeseníky) laviny hrozí jen na několika místech, ale obecně jsou nižší pohoří bezpečnější.

Pokud se však chystáš do oblasti, kde laviny padají, je nutné sledovat lavinovou předpověď a mít potřebné vybavení (k tomu více níže v části o plánování trasy). Počasí se navíc může měnit extrémně rychle – ráno může svítit slunce, ale během hodiny může přijít vánice. V zimě stačí, aby slunce zašlo za kopec, a rázem ucítíš ochlazení o několik stupňů. Na to vše musíš být připraven.

Stručně řečeno, zimní hory nepodceňuj ani na okamžik – v zimě platí dvojnásob pravidlo „Respect the mountains“. Při správné přípravě tě ale čeká úžasná odměna: kouzelná zimní krajina a pocit opravdového spojení s přírodou v jejím nejdrsnějším období.

Vrstvení oblečení: základní, izolační a vrchní vrstva

Jedním z pilířů úspěchu zimní turistiky je správné oblečení ve vrstvách. Možná jsi už slyšel přirovnání „obleč se jako cibule“ – přesně to vystihuje princip vrstvení. Vrstvení oblečení umožňuje lépe regulovat tělesnou teplotu, protože si můžeš podle potřeby vrstvy přidávat nebo odkládat. Navíc více tenkých vrstev zahřeje lépe než jedna silná vrstva, a to díky vzduchovým mezerám, které slouží jako izolace. Správně zvolené vrstvy také odvádějí pot a udržují tě v suchu, což je v zimě klíčové.

Začíná se základní vrstvou, někdy zvanou první vrstva nebo termoprádlo. Ta přiléhá přímo na tělo. Jejím úkolem je odvádět pot od pokožky a udržet tě v suchu, aby tělo nezačalo prochládat. Ideální jsou funkční materiály jako merino vlna nebo syntetické technické tkaniny (polypropylen, polyester), které dobře sají a rychle schnou. Rozhodně se vyhni bavlně – mokrá bavlněná trička a spodky studí na kůži a schnou celou věčnost. Kvalitní termo tričko a spodky z merina či funkčního úpletu jsou tedy základ. Merino vlna má tu výhodu, že hřeje, i když je vlhká, a navíc nezapáchá ani při delším nošení, což oceníš při vícedenních akcích.

Další je střední (izolační) vrstva. Jejím úkolem je udržet tělesné teplo, které vytváříš pohybem. Může to být například fleecová mikina, zateplená bunda s umělou výplní nebo svetr z husté pletené vlny. Volba závisí na teplotách a také na aktivitě – někomu stačí tenčí fleece při chůzi do kopce, jiný dá přednost silné péřové vestě. Péřová bunda je vynikající izolant s vysokým poměrem tepla k hmotnosti, ale pozor – peří špatně izoluje, jakmile navlhne. Na intenzivní pohyb se péřovka moc nehodí, protože bys ji rychle propotil. Lepší je nechat si ji v batohu jako záložní vrstvu do zastávek (na pauzy, na vrcholu apod.), kdy se nebudeš hýbat a hrozilo by prochladnutí. Na výšlap si raději vezmi mikinu z fleecu nebo softshellovou bundu se zateplením, případně bundu se syntetickou izolací (např. Primaloft), která lépe snese vlhkost.

Izolační vrstvu můžeš mít i dvojitou – v silném mrazu není od věci si vzít tenčí fleece a přes něj lehkou péřovku, čímž dosáhneš skvělé izolace. Důležité je, abys při pohybu nebyl zbytečně přehřátý a nepotil se. Zkušení zimní turisté doporučují obléci se spíše střídmě – ideálně tak, že když jen stojíte, je vám trochu chladno. Při chůzi se zahřeješ, aniž by ses nadměrně potil. Pokud se chystáš strmé stoupat, preventivně odlož jednu vrstvu předem a při dosažení hřebene nebo při zastávce ji zase obleč. Tím minimalizuješ propocení oblečení. Pamatuj, že mokré oblečení přestává hřát a naopak tě ochlazuje – vlhká tkanina vede teplo až 25× rychleji než suchá! Proto se snaž udržet své oblečení co nejvíc v suchu a pravidelně pracuj s vrstvami.

Vrchní (ochranná) vrstva tě má chránit před vnějšími vlivy, jako je vítr, sníh, déšť a mráz. Typicky sem patří nepromokavá a větruodolná bunda s membránou (např. Gore-Tex) a odolné outdoorové kalhoty. Tato shellová vrstva by měla být dostatečně prodyšná, aby vypustila vlhkost ven, ale zároveň nepromokavá a větruvzdorná, abys zůstal v suchu a teple za silného větru nebo sněžení. Kvalitní zimní bunda má také kapuci (ideálně kompatibilní s helmou, pokud bys lezl či lyžoval), která ochrání hlavu před fujavicí. Vrchní vrstva bývá zpravidla nejdražší, nicméně z hlediska kvality by měla excelovat, proto na vrchní vrstvě nešetři a ber ji jako investici do svého zdraví a bezpečí v horách!

Vrchní vrstvu můžeš dle podmínek volit různou – někdy postačí lehká větrovka, jindy potřebuješ robustní goretexový hardshell. Pokud nefouká a není extrémní zima, mnoho lidí chodí v zimě jen v softshellové bundě, která částečně větru odolá a lépe dýchá, a hardshellovou bundu má v batohu pro případ zhoršení počasí.

U kalhot je vhodné, aby měly zpevněné spodní okraje (proti prodření od maček) a vnitřní návleky proti sněhu. Kvalitní zimní kalhoty mají i zvýšený pas, aby se ti vlezlý vítr nedostal do prostoru mezi kalhoty a bundu, což jistě oceníš. Doporučujeme ti si zajít kalhoty před nákupem vyzkoušet, ať víš, zda ti doopravdy sednou – není totiž nic horšího, než když ti kalhoty během výstupu ve sněhu padají a začne ti "foukat" na ledviny.

Nezapomeň ani na malé, ale důležité součásti oděvu: kvalitní čepice, případně čelenka na uši, rukavice a nákrčník či šátek. Velká část tělesného tepla uniká hlavou a krkem, proto je zakrytí hlavy zásadní. Rukavice a čepice jsou nezbytné i v nižších horách – ochrání před omrzlinami a udrží komfort. Ideální je mít dvoje rukavice: tenčí prstové (např. z fleecu nebo merina) pro jemnější práci a základní ochranu, a přes ně teplé palčáky s nepromokavou úpravou pro velký mráz. Palčáky (rukavice bez oddělených prstů) hřejí více než prstové rukavice, protože prsty se v nich navzájem zahřívají. Osvědčilo se také mít jedny náhradní rukavice v batohu – když si ty používané namočíš nebo ztratíš, suchý záložní pár přijde vhod. Ponožky zvol taktéž funkční – nejlepší jsou vysoké trekingové ponožky z merino vlny, popř. s příměsí syntetiky kvůli odolnosti. Merino ponožky hřejí, i když zvlhnou, a jsou příjemné na noze. Ber si s sebou náhradní ponožky, zvlášť na delší túru – pokud se ti nohy zpotí nebo namočí, můžeš si ponožky vyměnit a předejít prochladnutí nohou.

Zimní turistické boty jsou kapitolou samy o sobě. Pro první zimní výšlapy v méně náročném terénu možná vystačíš se svými třísezónními trekovými botami, pokud jsou aspoň trochu zateplené a nepromokavé. Ideální jsou však vyšší kotníkové boty určené do sněhu, které mají integrovanou izolaci, neklouzavou podrážku a často i speciální úpravu proti mrazu. V horách oceníš, pokud mají boty možnost připnout mačky (o tom dále v textu).

Důležité je, aby boty nebyly příliš těsné – v mrazu noha trochu otéká, navíc do bot budeš mít silnější ponožky. Příliš těsné boty zhoršují prokrvení nohou a hrozí v nich dřívější promrznutí prstů. Klidně zvaž vzít si na zimní turistiku o půl čísla větší boty než nosíš v létě. Šněrování nech spíše volnější a rozhodně si do bot nenavlékej troje ponožky, které nohu zaškrtí – dva páry tenčích ponožek maximálně, ale jeden dobrý pár zimních ponožek většinou stačí. Boty by samozřejmě měly být nepromokavé – buď s membránou, nebo aspoň dobře impregnované, protože promočené boty v mrazu jsou skoro jistá katastrofa. Dobrým doplňkem jsou návleky na boty, které zabrání napadání sněhu shora do bot a udrží tvé nohy v suchu při brodění závějemi.

Shrňme si to: Základem úspěchu je obléct se do funkčních vrstev – spodní pro odvod potu, střední pro izolaci a svrchní pro ochranu proti povětrnosti. Přibal teplé doplňky (čepice, rukavice, ponožky, nákrčník) a zvol kvalitní zimní obuv. Správně zvolené oblečení rozhodne o tom, zda si zimní túru užiješ v pohodlí, nebo protrpíš zimou.

Detailní video z dílny Hanibal.cz, kde je vysvětlena každá vrstva včetně doporučení ohledně materiálu.

Ochrana rukou a nohou: prevence omrzlin prstů

Prsty na rukou a nohou patří mezi části těla nejohroženější omrzlinami – jsou to periferie, kde je slabší prokrvení a tělo má tendenci na nich šetřit teplo, když mrzne. Prevence promrznutí prstů začíná už výběrem vhodného oblečení, jak jsme popsali výše – teplé ponožky, dobré boty, kvalitní rukavice. Kromě toho je ale dobré dodržovat několik zásad a triků, abys udržel své končetiny v teple.

Začněme u rukou. Vždy si na zimní túru vezmi nejméně jedny rukavice (lépe dvoje, jak bylo zmíněno). Když sundáš rukavice kvůli práci (např. manipulace s vybavením, focení), nenechávej ruce dlouho obnažené. Na holé kůži prstů vítr a mráz působí velmi rychle – stačí pár minut a prsty začnou tuhnout. Pokud potřebuješ jemnou motoriku (ovládání fotoaparátu, telefonu, mapy), hodí se mít tenké prstové rukavice, které můžeš ponechat na ruce i při manipulaci. Silnější rukavice či palčáky si mezitím dej třeba pod bundu, aby ti nevyklouzly a nespadly do sněhu. Jakmile práci dokončíš, ihned si zase zakryj ruce teplými rukavicemi. Pokud pocítíš, že ti prsty na rukou dřevění a ztrácíš cit, je to varování – čas na zastávku a zahřátí rukou. Můžeš začít intenzivněji třást rukama, aby se do prstů nahrnula krev, nebo zařaď krátký běh/zrychlenou chůzi, při které se zahřeješ celkově. Pomoci může i jednoduchý trik – strčit si ruce do podpaží či mezi stehna, kde je teplo z jádra těla. Někteří turisté nosí chemické ohřívače (heat packy), malé sáčky, které po promnutí zahřívají a dají se vložit do rukavic.

Prodávají se i elektrické (USB) ohřívače do rukavic nebo kapes. Takové pomůcky mohou výrazně zpříjemnit dlouhé pochody v mrazu, ale je potřeba je vyzkoušet předem a nezapomenout, že chemický ohřívač jednorázově hřeje jen pár hodin. Důležité je také udržet ruce v suchu. Pokud ti zvlhnou rukavice (potem nebo sněhem), vyměň je za suché. Vlhké rukavice totiž ztrácejí izolační schopnost a prsty v nich prochladnou mnohem rychleji.

Prsty u nohou promrzají možná ještě častěji – často se totiž nehýbou a jsou v kontaktu s chladnou zemí přes podrážku bot. Základem jsou teplé ponožky a zateplené boty, to už víme. Co dál pro nohy udělat? Udržuj nohy v suchu. To znamená, že pokud se ti nohy hodně potí, před túrou je posyp například jemným pudrem nebo antiperspirantem na chodidla, který sníží pocení. Vezmi si s sebou rezervní ponožky a při delší pauze (nebo když cítíš chlad) si vyměň propocené ponožky za suché. Jak už bylo zmíněno, mokré ponožky ochlazují až 25× rychleji než suché – suché nohy jsou tedy základ. Dbej na to, aby se ti do bot nedostal sníh shora – utěsni okraje nohavic přes boty, případně použij zmíněné návleky.

Nikdy neutahuj boty příliš těsně; klidně povol tkaničky, ať mohou nohy trochu “dýchat”. Pokud stojíš delší dobu na místě (čekání na ostatní, kochání se výhledem), nezůstávej nehnutě – přešlapuj, pohybuj prsty v botách, aby se prokrvovaly. Při chůzi v mrazu občas zakruž kotníky a zakývej prsty, i to pomůže. Stejně jako u rukou existují hřejivé polštářky do bot, které po aktivaci několik hodin hřejí – můžeš si je vložit do bot k prstům. Další pojistkou je izolace nohou od země při zastávkách: nesedejte si na studený kámen ani nestůj dlouho na holém sněhu – lepší je stoupnout třeba na batoh nebo karimatku, pokud ji máš, aby chodidla nebyla v kontaktu s mrazivým podkladem.

Celkově platí, že nejlepší prevencí omrzlin je udržovat tělo v teple a v pohybu. Když je teplo tělesnému jádru (trupu a hlavě), tělo bude ochotněji prohřívat i končetiny. Pokud ti začnou chladnout prsty na nohách, nasaď čepici nebo kapuci – někdy to překvapivě pomůže, protože zamezíš úniku tepla z hlavy a tělo může opět více topit do nohou. Pravidelně jez a pij tekutiny, i když nemáš žízeň – energie z jídla a krevní oběh podpořený hydratací pomáhají udržet teplo až do prstů. Dehydratace naopak zužuje cévy a zhoršuje prokrvení končetin, čímž výrazně zvyšuje riziko omrzlin. Proto v zimě nezapomínej pravidelně pít (ideálně teplý nápoj z termosky) a doplňovat kalorie.

A co když už přeci jen cítíš, že omrzliny hrozí? První varování je brnění, necitlivost a blednutí kůže na prstech. V takovou chvíli okamžitě jednej – zakryj ohroženou část, zahřej ji tělesným teplem (ruce do podpaží, nohy promasírovat přes boty či zahřát u ohně nebo na těle parťáka). Nechoď na omrzlých nohách dál, raději přeruš túru – pokračující chůze na necitlivých, promrzlých nohách může vést k vážným omrzlinám. V žádném případě omrzlé tkáně netři sněhem! To je starý mýtus – sníh by způsobil další podchlazení a mechanické poškození. Pokud by došlo na vážné omrzliny (zbělení kůže, ztvrdnutí, puchýře), je nutné postižené části co nejdříve opatrně zahřát v teplé vodě (~37–40 °C) a vyhledat lékařskou pomoc. Doufejme ale, že díky správné prevenci nic takového na tvé první zimní výpravě nenastane.

Trakce a bezpečnost: kdy stačí nesmeky a kdy potřebuješ mačky

Chůze v zimě klade zvýšené nároky na stabilitu. Sníh a zejména led mohou být velmi kluzké, a tak je na místě řešit trakci – neboli přilnavost bot k terénu. Při plánování zimního výšlapu si polož otázku: Stačí mi nesmeky, nebo potřebuji mačky? Rozdíl mezi nimi je zásadní. Nesmeky (známé též jako skialpinistické nebo turistické „mačky na lehko“) jsou gumové či řetízkové návleky s drobnými hroty, které se natahují na boty.

Jsou lehké, snadno se nasazují a dobře fungují na lehčích turistických trasách, v nižším a středně náročném terénu. Typicky je využiješ třeba na zledovatělém chodníku v lese, na zmrzlém městském chodníku nebo na mírně zledovatělé cestě v kopcích. Výhodou nesmeků je, že pasují na jakoukoli pevnou obuv (nemusí mít speciální úchyty), jsou levné a skladné. Nevýhodou je omezená účinnost v těžším terénu – malé hroty nezajistí stabilitu ve strmém svahu či na ledovém firnu ve vysokých horách. Nesmeky se mohou při dlouhodobějším používání v náročnějším terénu také rychleji opotřebovat (gumový úchyt může prasknout, hroty se otupí).

Mačky jsou oproti tomu plnohodnotné horolezecké stoupací železa. Jsou to kovové rámy s delšími hroty (obvykle 10–12 hrotů), které se pevně upevňují na vhodnou obuv. Existují různé typy maček – turistické mačky s řemínkovým vázáním, které se dají připnout i na tužší turistické boty, a pak poloautomatické či automatické mačky určené na tvrdé horolezecké boty s drážkami. Pro první zimní hike zřejmě nebudeš investovat do automatických maček, ale pokud míříš výš, možná využiješ turistické mačky s univerzálním úchytem.

Mačky jsou nezbytné v okamžiku, kdy terén nabere na sklonu či exponovanosti. Jakmile plánuješ jít do vysokých hor (Tatry, Alpy) mimo zcela jednoduché chodníčky, nebo víš, že tě čekají strmé zledovatělé svahy, jsou mačky na místě. Nesmeky by v takové situaci nestačily, protože jejich drobné hroty se do tvrdého ledu nezakousnou dostatečně a při prudším sklonu nemají oporu. Mačky poskytují výrazně vyšší jistotu a stabilitu, umožní vám bezpečně stoupat i klesat po zmrzlém sněhu a ledové krustě. Jejich použití ale vyžaduje praxi – chůzi s mačkami na nohou je dobré si nacvičit (pozor na zakopnutí o vlastní hroty!). Také potřebuješ kompatibilní boty – většina turistických maček jde sice připnout i na obyčejnější pevné boty, ale zcela měkké boty nejsou ideální, protože se na nich mačky mohou uvolňovat.

Detailní článek pojednávající o problematice používání a výběru maček najdeš v našem Adventurer Magazínu.

V Česku si na většině zimních túrách vystačíš s nesmeky za "pár stovek".

Obecně lze říci: v českých a menších slovenských horách (např. Jeseníky, Malá Fatra) si často vystačíš s nesmeky, když se držíš značených cest. Ve vyšších horách a Alpách ale měj mačky k dispozici, zvláště pokud jde o vrcholové výstupy nebo přechody sedel. Například při výstupu k vysokohorským chatám ve Vysokých Tatrách často stačí nesmeky, protože cesta vede údolím nebo lesem. Jakmile bys ale zamířil do strmějších svahů nebo na hřebeny, oceníš mačky a někdy dokonce i cepín. Cepín je další pomůcka – slouží k oporě na zledovatělém svahu a k sebezajištění při případném uklouznutí (umožní zabrzdit pád). Pro první nenáročné zimní výlety ho nejspíš potřebovat nebudeš, ale pokud by ses vydal třeba na zimní výstup na Gerlach nebo Mont Blanc s horským vůdcem, cepín a mačky jsou samozřejmostí.

Kromě maček a nesmeků existují i další vychytávky, které ti pomohou s trakcí a stabilitou. Trekingové hole jsou velmi užitečné – v zimě obzvlášť. Pomáhají udržet rovnováhu na kluzkém terénu a můžeš se o ně opřít při brodění hlubším sněhem. Doporučujeme nasadit na ně zvětšené zimní talířky, aby se hole nebořily hluboko do sněhu. Další pomůckou pro chůzi v hlubokém sněhu jsou sněžnice. Pokud víš, že tě čekají zasněžené pláně nebo že se budeš bořit po kolena do sněhu, sněžnice rozloží tvou váhu na větší plochu a zabrání hlubokému propadání. Sněžnice nejsou potřeba na tvrdém povrchu, ale v prašanu výrazně zrychlí a zkomfortní váš postup. Pro úplnost zmiňme i skialpové lyže, na kterých se dá rovněž túrovat místo chůze – to je ovšem úplně jiná disciplína vyžadující lyžařské schopnosti.

Důležité je vybrat správnou pomůcku pro daný terén. Kdo vyráží na krkonošské chodníky po kluzkých prknech, vezme nesmeky a hůlky. Kdo jde v Tatrách z Hrebienku na Téryho chatu, vezme si pro jistotu mačky (pokud by cesta byla zledovatělá) nebo aspoň nesmeky do lesa, a hůlky. Na alpský výstup se bez maček a cepínu neobejdeš. Bezpečnost by měla mít přednost před pohodlím – raději se tahat s mačkami v batohu a nepoužít je, než je nemít a někde se nebezpečně smekat.

A nezapomeň: používané vybavení musíš umět ovládat. Je zbytečné si brát cepín, když netušíš, jak s ním zachytit pád; podobně mačky bez cviku mohou způsobit víc problémů (zakopnutí, uklouznutí po nevhodném našlápnutí) než užitku. Proto pokud plánuješ náročnější zimní turistiku, zvaž absolvování kurzu zimního pohybu na horách nebo jdi prvně s někým zkušeným, kdo ti vše ukáže.

Na závěr této části nesmíme zapomenout, že trakce není jediný aspekt bezpečnosti. Laviny už jsme zmínili – jestliže se vydáváš do potenciálně lavinového terénu mimo zajištěné cesty, nezapomeň lavinový vyhledávač, sondu a lopatu a nauč se je používat. Pro běžnou turistickou trasu v českých horách to není potřeba, ale v Tatrách či Alpách by lavinová výbava měla patřit k základnímu vybavení, stejně jako třeba přilba (v některých terénech hrozí pád ledu či kamenů). Pokud nemáš zkušenosti, opravdu se do lavinových svahů nepouštěj – začátečník by se měl držet značených zimních tras, které lavinami ohroženy nejsou. Bezpečnost v zimních horách vždy pečlivě zvažuj a nepodceňuj varování – někdy je lepší se otočit, než riskovat. Hory tu budou i zítra.

Plánování trasy: časové rezervy, únikové cesty a bezpečné body

Dobré plánování trasy je v zimě naprosto klíčové. Už víme, že v zimě trvá všechno déle a den je kratší. Proto si při plánování túry vyber takovou trasu, kterou reálně stihneš v dostupném čase. Pokud si nejsi jist svou rychlostí v zimním terénu, naplánuj raději kratší okruh nebo úsek, abys nemusel tlačit na hranu svých sil.

Obecně platí pravidlo: vyrazit brzy ráno – zimní dny jsou krátké, takže čím dřív vyjdeš, tím více světla budeš mít k dobru. Zkušenější turisté často vyrážejí ještě za tmy před úsvitem, aby větší část výšlapu stihli za denního světla. Jako začátečník můžeš klidně začít po rozednění, ale rozhodně neotálej do poledne. Stanov si čas, kdy se nejpozději otočíš zpět, bez ohledu na to, jestli jsi dosáhl cíle. Tento turnaround time závisí na čase západu slunce a povětrnostních podmínkách – obecně by ses měl snažit být už na cestě zpět (nebo aspoň na nejvzdálenějším bodě okruhu) nejpozději kolem 14.–15. hodiny, pokud se stmívá kolem 16.–17. hodiny. Nezapomeň zahrnout časovou rezervu pro případ zdržení (pomalejší tempo, komplikace, kratší denní světlo v lese atd.). Raději mít hodinu rezervu a dát si v cíli čaj, než docházet za tmy na poslední chvíli.

Informace o východu a západu slunce nalezneš u každého dobrodružství v aplikaci Adventurer.

Při plánování trasy prověř výchozí a cílový bod – jak se tam dostaneš, zda je možné případně trasu zkrátit nebo nouzově ukončit na jiném místě. Únikové cesty jsou velmi důležité: dobrý plán by měl obsahovat variantu, co uděláš, když se zhorší počasí nebo dojdou síly. Například vědět, že z určitého sedla lze sejít do jiné doliny, kde je chata nebo alespoň les a silnice. Nebo mít v mapě vyhlédnuté místo, kde lze přečkat noc, kdyby tě třeba zastihla vánice (to může být horská chata, turistický přístřešek, lovecká chata – zkrátka bezpečný bod v okolí).

Většina populárních tras v ČR a SR má někde po cestě útulnu nebo horskou chatu – zjisti si předem, které chaty jsou v zimě otevřené (některé mají mimo sezónu zavřeno). Může se stát, že naplánuješ výšlap s tím, že se ohřeješ na chatě, ale ta je zavřená – a rázem ti chybí teplo i tekutiny. Takové nepříjemné překvapení se dá eliminovat právě dobrým průzkumem předem.

Nejvýše položená turistická chata v Tatrách – Téryho chata, má celoroční provoz. Pokud plánuješ pobyt v zimních měsících, vyplatí se rezervace přes oficiální webové stránky chaty. Zdroj: Facebook Téryho chaty.

Než vyrazíš, zjisti si aktuální informace o podmínkách. Samozřejmostí je předpověď počasí – sleduj nejen, jestli bude slunce nebo sníh, ale hlavně teploty, vítr a případná výstražná upozornění (silný vítr, sněhové jazyky, námraza...). V horách nikdy nespoléhej na to, že když je dole hezky, nahoře bude taky: počasí ve vyšších polohách bývá mnohem drsnější a může se rychle měnit. Pokud plánuješ výšlap do lavinových oblastí, vždy zkontroluj lavinový bulletin pro danou oblast (např. na stránkách Horské služby nebo příslušné meteorologické služby). Sleduj stupeň lavinového nebezpečí a popis situace (kde jsou kritické svahy, jaké je množství sněhu atd.).

V Tatrách a dalších náročných horách také sleduj, zda nejsou trasy sezonně uzavřené – v TANAPu platí zimní uzávěra mnoha vysokohorských stezek od 1.11. do 15.6. (mimo otevřených cest k chatám). Takže například výstupy na většinu tatranských štítů jsou v zimě pro běžné turisty uzavřeny. Respektuj případné zákazy a uzávěry – nejsou tu pro legraci, ale kvůli ochraně přírody a tvé bezpečnosti. Pokud jsou někde doporučené zimní trasy (např. v Nízkých Tatrách jsou tyče zimního tyčového značení), drž se jich, protože vedou bezpečnějším koridorem mimo lavinové svahy.

Velmi důležité je nepodcenit komunikaci a zázemí. Nikdy nechoď na zimní túru sám, pokud to není nutné – ve dvou či ve skupině je to vždy bezpečnější. Ve dvou se lépe zvládají krizové situace a můžete si vzájemně pomoci (nebo alespoň jeden přivolá pomoc, když se druhému něco stane). Vždy někomu sděl, kam jdeš a kdy se plánuješ vrátit – kamarádovi, rodině, někomu, kdo zůstává doma. Domluv se, že se po návratu ohlásíš, a pokud by ses neozval do určitého času, tak dotyčný spustí poplach (kontaktuje Horskou službu apod.). Toto jednoduché opatření může zachránit život, když se něco přihodí a ty se nevrátíš včas – záchranáři pak vědí, kde zhruba tě hledat. Měj u sebe nabitý telefon a ideálně i powerbanku jako zálohu, protože v chladu se baterie telefonu rychleji vybíjejí. Signál v horách není všude, ale na mnoha místech se v nouzi dovoláš – měj v telefonu uložené číslo na Horskou službu (1210 v ČR, 18300 v SR, případně mezinárodní 112).

Pojištění na zásah Horské služby je v zahraničí nutností (na Slovensku mimo sjezdovky taky), v ČR je HS zdarma, ale pojištění se hodí vždy (kryje i třeba léčebné výlohy, převoz vrtulníkem atd., které už mohou být zpoplatněny).

Při vlastním průběhu túry buď flexibilní. I sebelepší plán musíš přizpůsobit aktuálním podmínkám. Zhorší-li se počasí, neboj se túru zkrátit nebo otočit zpět. Jak říká známé heslo: vrchol (cílový bod) je volitelný, návrat je povinný. Bezpečný návrat má přednost – hory ti nikam neutečou a bude lepší, když přijdeš znovu za týden v lepším počasí, než riskovat nyní.

Sleduj také svůj vlastní stav a stav svých parťáků – únava, promrznutí či první známky podchlazení (třes, apatie) znamenají, že je čas se zahřát, najíst, napít nebo túru ukončit. V zimě člověk někdy méně vnímá, jak je vyčerpaný (protože například necítí tolik žízeň) – takže dbej na pravidelné pauzy, doplňování energie a tekutin. Podchlazení přichází plíživě, může se stát, že promrzlý člověk ani nevnímá jasně situaci – buď proto na sebe opatrný a při prvních příznacích se začni zahřívat (extra vrstva oblečení, horký čaj, pohyb).

Na závěr plánování si vždy polož otázku: „Nezapomněl jsem na něco?“ Zimní výprava má mnoho aspektů a je dobré si před odjezdem vše projít – k tomu poslouží následující checklist.

Zimní checklist před odchodem

Než zamkneš dveře a vydáš se vstříc zasněženým horám, udělej si chvilku na kontrolu výbavy a podmínek. Tento zimní checklist ti pomůže ověřit, že máš vše potřebné a nic důležitého jsi neopomněl:

Předpověď počasí a podmínky: Zkontroloval jsi aktuální předpověď počasí pro oblast túry (teploty, vítr, srážky) a případné výstrahy? Pokud míříš do vyšších hor, ověřil jsi také lavinovou situaci a zimní uzávěry tras?
Trasa a časový plán: Naplánoval jsi trasu tak, abys ji zvládl za denního světla, včetně rezervy? Máš vybraný bod, odkud to případně otočíš, a víš o únikových cestách nebo zkrácení trasy, pokud by bylo třeba? Zjistil sis, které horské chaty jsou otevřené a v jakém čase?
Informování a skupina: Informoval jsi někoho (přítele, rodinu) o svém plánu – kam jdeš a kdy se vrátítš? Jdete alespoň ve dvou? Pokud musíš sám, tím spíše o sobě dej vědět a buď zvlášť opatrný.
Oblečení a obuv: Máš na sobě i v záloze správné vrstvy oblečení – termoprádlo, izolační vrstvu, nepromokavou bundu a kalhoty? Vzal sis čepici, nákrčník, teplé rukavice + náhradní rukavice, teplé ponožky + náhradní ponožky? Jsou tvé boty vhodné do sněhu, nepromokavé a rozchozené? Nejsou příliš těsné ani nové (hrozba puchýřů)?
Vybavení pro pohyb: Nesmeky nebo mačky – podle toho, kam jdeš (vzal sis raději to náročnější vybavení, pokud váháš?). Případně cepín a přilbu, pokud se chystáš do velmi náročného terénu. Trekové hole s talířky pro sníh máš sbalené? Sněžnice, pokud budou potřeba?
Bezpečnostní výbava: Máš čelovku s nabitými bateriemi? Dále nabíječku nebo powerbanku pro telefon, případně náhradní baterie do fotoaparátu a GPS? Lékárničku s první pomocí (obvazy, náplasti, izotermická fólie)? Lavinový vyhledávač, sondu a lopatu, pokud jdeš do lavinového terénu? Mapa (aplikace Adventurer nebo papírová) a umíš se podle ní orientovat? Případně GPS zařízení s nabitou baterií. Nožík nebo multitool, to se hodí vždy.
Strava a tekutiny: Máš dostatek jídla na celou dobu túry plus rezervu? Ideálně lehké a energeticky bohaté věci (tyčinky, čokoláda, sušené ovoce, ořechy). Termoska s teplým čajem nebo jiným nápojem je v zimě k nezaplacení – zajišťuje pitný režim i zahřátí. Nezapomeň, že voda v běžné láhvi může zmrznout; termoláhev to řeší. Pokud máš camelbag (hydratační vak), v mrazu ti může zamrznout hadička, takže raději klasickou termosku.
Další doplňky: Sluneční brýle s UV filtrem – i v zimě může slunce na sněhu nepříjemně oslnit a hrozí sněžná slepota od odražených paprsků. Krém na opalování na obličej (odraz slunce od sněhu tě může spálit i v mrazu). Případně lyžařské brýle pro ochranu očí v prudkém větru či vánici. Balzám na rty proti popraskání mrazem. Hotovost a doklady, případně kartičku pojištění – hodí se na chatě i pro případ záchrany. A taky klíče od auta/domova – ty si ideálně dej do vnitřní kapsy, ať ti nezmrznou baterie v autoklíčku.

Nakonec zkontroluj ještě jednou, že máš všechny důležité věci voděodolně zabalené (např. telefon a doklady v nepromokavém vaku), že jsi nic nevynechal a že se na výpravu cítíš připraven. Nepřeceňuj své síly a nepodceňuj hory. Když cítíš respekt až mírnou nervozitu, je to v pořádku – pomůže ti to nic nezanedbat. A pak už se můžeš s chutí pustit do objevování zimních krás!

Zimním dobrodružstvím zdar!

Zimní hike může být nezapomenutelným zážitkem plným krásných scenérií a pocitu dobrodružství. Stačí se na něj pořádně připravit, vybavit se znalostmi i výbavou a postupovat s rozumem. Dobře se obleč, plánuj pečlivě, mysli na bezpečnost a respektuj přírodu i hory. Pokud nic nepodceníš a budeš respektovat hranice své i hor, zimní hory tě odmění úžasnou atmosférou a nezapomenutelnými zážitky. Hodně štěstí na tvé první zimní túře a hlavně – šťastný návrat!