Bushwhacking aneb objevování nadivoko

Bushwhacking, co to vlastně je? Neboj dobrodruhu, dneska ti vše vysvětlíme. Na úvod jen stačí vědět, že jde o typ turistiky mimo značené stezky, který je populární především v odlehlých oblastech, jako je třeba Skandinávie, Aljaška nebo Balkán. Na takové dobrodružství se ale můžeš vydat v podstatě kdekoliv.

Co se dočteš dál:

• co je to bushwhacking,
• jak takový výlet plánovat,
• co si do divočiny obléct,
• jaké vybavení je nezbytností.

Je běžné, že většina treků vede po značených stezkách, které tě bezpečně dovedou z výchozího bodu do cíle. Pokud tě ale láká vyjít víc z komfortní zóny a být neustále ve střehu, nabízí se právě bushwhacking.

Tady se totiž moc věcí nedá předvídat. Nevíš, jak terén bude vypadat a tak musíš neustále skenovat okolí kolem sebe. Není to ale pro každého. Někdo se v lese mimo stezku může cítit až nepříjemně, protože jasně nevidí cíl, kam jde a kvůli husté vegetaci nemá kolem sebe tolik prostoru. Člověk je tedy víc pod tlakem, protože se neustále musí rozhodovat. Bushwhacking je proto náročný nejen na fyzičku ale i psychiku.

První věc, která se liší od klasické turistiky, je tempo. Pokud s bushwhackingem teprve začínáš, bude tvé tempo pravděpodobně pomalejší než na nějaké značené trase. V hustém porostu můžeš mít ze začátku tempo pouze kolem 1 km/h. Pro porovnání, tempo u běžné turistiky se pohybuje přibližně kolem 4 až 5 km/h. Jak je to možné? No, protože pohyb v divokém terénu je mnohem náročnější, neustále překračuješ větve, prodíráš se divokou krajinou, a do toho všeho táhneš na zádech těžký batoh. Díky tomu prý člověk spálí až dvojnásobek energie než na běžném výletu. Pokud se budeš snažit udržet stejné tempo jako na značeném treku, vyčerpáš se mnohem rychleji a zvyšuješ tím riziko, že se někde zraníš důsledkem nepozornosti z únavy.

Jestliže plánuješ jít mimo stezku třeba pouhých 10 km, počítej i s možností, že místo dopolední procházky se z toho vyklube celodenní výlet, už jen kvůli náročnosti terénu. Při plánování tedy musíš dbát hlavně na celkový čas, než na počet kilometrů. Z toho důvodu bys měl i navýšit denní kalorický příjem (přidat rychlé cukry a tuky) a taky počítej s větší spotřebou vody.

Pokud plánuješ bivak, měl bys mít dostatečnou časovou rezervu, protože najít víceméně rovné a bezpečné místo na postavení stanu nebo tarpu v divokém lese může chvíli trvat. A určitě nechceš stavět svoje dočasné obydlí někdy za tmy.

Mrkni na video o rozdílech mezi bushwhackingem a turistice po značených stezkách. Video je v angličtině s možností českých titulků.

Před svým dobrodružstvím bys měl věnovat dostatek času přípravě ještě doma. Určitě si pořádně prostuduj mapu oblasti, využij k tomu nejen topografickou, ale i satelitní mapu. Tím si uděláš základní představu o krajině a budeš vědět, co čekat. Hlavně budeš schopný předvídat.

Zaměř se i na světové strany, konkrétně na orientaci svahů vůči světovým stranám. To ti napoví víc o tom, jak bude tamější podrost vypadat. Strmé severní svahy totiž bývají chladnější a vlhkost (i sníh) se v nich drží déle. Typické jsou pro ně hustější, vlhkomilné rostliny, kapradí a nestabilní povrch. Je tedy důležité se v takovém prostředí pohybovat s obzvlášť velkou obezřetností. Jižní svahy naopak dostávají mnohem víc sluníčka. Les proto bývá sušší, podrost je ne tolik hustý, což je i snadnější pro chůzi. 

Mimo mapu se tvými průvodci stávají i zvířata. Divoká zvěř se v takovém terénu pohybuje již nespočet let a intuitivně volí ty lepší trasy. Není tedy od věci naučit se číst právě jejich stopy.

A jak je najít? V horách hledej většinou v sedlech, na rozhraní lesa a louky, nebo podél vrstevnic strmých svahů. V suťoviscích a krasovém terénu se zaměř na místa, kde jsou kameny více udusané nebo do větší míry zbavené lišejníků. To je jasný znak toho, že se tam zvířata pohybují.

Přítomnost zvířat poznáš podle toho, že podklad je čerstvě rozrušený kopyty či spárami, vidíš trus, okousané pupeny větví ve stejné výšce nebo chlupy zachycené v kůře stromů. Půda je udusaná a bez čerstvě napadaného listí či jehličí. V oblasti, kde se vyskytují nebezpečné šelmy (jako např. medvědi), ti tohle může napovědět, jestli jsou někde blízko. Samozřejmě ti to i napoví, zda je vybraná cesta průchozí nebo ne. Ne vždycky je ale zvířecí cesta vhodná pro člověka s batohem na zádech. Nejen že může být až moc úzká, pro někoho s těžší váhou na zádech i dost nestabilní. Zkrátka a dobře, když se ti něco nebude na zvířecí stezce zdát, uděláš lépe, když si najdeš svou vlastní cestu.

Jak jsme už zmínili, v hustém lese se těžce hledá horizont, který by sloužil jako orientační bod. Abys nevědomky nezačal v lese bloudit, nejdřív si pomocí kompasu urči, jakým směrem se vydáš. Potom si vyber nějaký výrazný bod, za kterým půjdeš. Může to být neobvykle tvarovaný kmen, bříza mezi smrky nebo specifický balvan. Tak budeš mít bod neustále na očích a budeš vědět, kam jdeš, i když třeba mírně odbočíš z určeného směru. Jakmile k bodu dorazíš, celý postup zopakuj. Nejdříve si urči směr, vyber orientační bod a pak jdi za ním. Tak budeš mít jistotu, že se skutečně někam dostaneš a nebudeš bloudit.

Co s vybavením?

Jak si na takovou výpravu vůbec zabalit? Všechny věci, které běžně nosíš připnuté na batohu, by měly být uvnitř batohu. I lahve v bočních kapsách buď pořádně připevni nebo je dej do hlavní komory batohu, nejlépe do voděodolného obalu. Volně plandající popruhy se pokus co nejlépe smotat a zajistit třeba gumičkami.

Nezapomeň taky na tkaničky u bot. Pevně je zavaž a jejich konce zastrč. Tak předejdeš tomu, aby se ti zachytily o kus dřeva. A hlavně pozor i na oči! Pokud procházíš místem s hodně větvemi, skloň hlavu a ideálně použij ruku jako ochranný štít. Měj ji před obličejem, aby kdyžtak zachytila švihnutí větviček. Nejideálnějším případem jsou samozřejmě brýle, buď čiré nebo zabarvené. Podle toho, jaké budou světelné podmínky.

Při balení věcí, dej ty nejtěžší předměty (jídlo, voda, stan) co nejblíže zádům spíše do dolní části batohu. Nižší těžiště ti poskytne výrazně lepší balanc při neustálém ohýbání, podlézání kmenů a chůzi po kluzkém povrchu. Ramenní popruhy měj přitažené pevně k tělu, aby batoh na zádech zbytečně neplandal.

A co si vzít s sebou? Vybavení na bushwhacking musí splňovat především dvě kritéria: extrémní odolnost a snadnou sbalitelnost.

Oblečení by tě mělo především chránit před možným poškrábáním a oděrkami. Co tedy budeš potřebovat?

• Odolné kalhoty: Základem jsou kvalitní trekové kalhoty z voděodolného materiálu.
• Bunda: Nedoporučují se ultralehké větrovky (tu můžeš mít pro jistotu schovanou v batohu), ale pevnější bunda, která se hned tak neroztrhne o první větev.
• Dlouhý rukáv: I v horkém létě se vyplatí mít alespoň lehčí košili s dlouhým rukávem. V chladnějším počasí pak klidně funkční triko. To tě ochrání před možnými oděrkami.
• Kšiltovka nebo klobouk: Pokrývka chrání nejen tvou hlavu před přehřátím, ale i tvoje oči. Při pohybu hustějším porostem bude okolní větve odrážet.  

Co se týče batohu, ten by měl být vyroben z vysoce odolného materiálu s minimem vnějších prvku. U bočních kapes taky zvaž jiný materiál než síťovinu, protože ta se mezi větvemi může snadno roztrhnout. Jak už jsme zmínili, je lepší dát všechny věci dovnitř batohu, než aby ti na něm volně visely a hrozilo by, že se o něco zachytí. Potom se ještě podívej, jestli má tvůj batoh pláštěnku. Nejenže věci chrání před promoknutím, ale taky vytváří hladký povrch batohu, který se pak o nic nebude zachytávat.

Terén mimo stezky je extrémně nestabilní, plný děr, kluzkých kamenů a často i podmáčených míst. Nejlepší jsou tedy pevné boty s hlubokým vzorkem. Doporučují se buď kotníkové boty, nebo velmi odolné nízké turistické boty, které ti poskytnou dostatečnou oporu i když prší.

Doplňky, které se vždy hodí:

• Brýle: Ať už čiré nebo sluneční, brýle představují nepostradatelnou ochranu tvého zraku.
• Hůlky: Hůlky jsou šikovnou pomůckou např. pro testování hloubky bažin nebo stability suťovisek. Hodí se skládací, protože v případě, že budeš potřebovat obě ruce volné, je v pohodě můžeš dát do batohu.

Co se týče dalšího vybavení, nemělo by ti také chybět:

• Kompas a mapa: V případě, že se ti vybije nebo rozbije mobil, je fajn mít nějakou zálohu. Kompas ti pomůže držet ten správný směr.
• GPS navigace/satelitní komunikátor: Buď ti postačí chytrý telefon s offline mapou nebo zařízení jako Garmin inReach. V oblastech bez signálu je toto důležitým prvkem tvé výbavy.
• Píšťalka: Nouzová píšťalka je absolutní must-have. Lepší batohy mají píšťalku zabudovanou přímo na popruhu, takže ani nemusíš pořizovat něco dalšího. Díky píšťalce budeš dobře slyšet i někde v hustém lese.

Pro inspiraci můžeš mrknout na tohohle chlapíka, který tě vezme s sebou na jeho bushwhacking trip. Video je v angličtině s možností českých titulků.

Vykročením do divočiny mimo vychozené stezky na sebe bereš nejen zodpovědnost za svou vlastní bezpečnost, ale také za ochranu přírody, kterou procházíš. Dbej tedy na to, abys nikde po sobě nic nenechal.

No a co si z tohoto článku odnést? Bushwhacking spočívá v objevování krajiny netradiční cestou, více dobrodružnou. Pamatuj, že pečlivé plánování a správná výbava ti pohyb v divoké přírodě neskutečně usnadní. Díky tomu pak třeba narazíš na místa, která by běžným turistům zůstala skrytá. Pokud se rozhodneš bushwhacking vyzkoušet, napiš nám nebo svůj zážitek sdílej na instagramu a označ nás. 

Tak vzhůru za dobrodružstvím!

[/lock]